Časná ranní hudba

Fandom: Harry Potter

Originální název: Early Morning Music 

https://kinky-kneazle.livejournal.com/13353.html 

Autor: kinky-kneazle 

Překlad: Veronika, korektury bedrníka 

Přístupnost: Od 15 let 

Páry: SS/RL, Severus Snape/obří oliheň (neslashový – zoofilní- pár) 

Varování: AU, slash, zoofilie včetně jemně naznačeného sexu (iniciovaného obří olihní), mezidruhový MMpreg. (nemusí se jednat o těhotenství v pravém slova smyslu, nýbrž o partenogenezi olihně, kde by člověk sehrával jen úlohu nositele plodu, asi jako ve Vetřelcích nebo v scifi seriálu Hvězdná brána)

Shrnutí: Každých zhruba sto let zní časně zrána z jezera u bradavického hradu čarovná píseň a přivádí k vodě jednoho vyvoleného. Tentokrát se jím stal mladičký Severus Snape. Jenomže tahle okouzlující hudba skrývá i vražedné tóny. Dokáže láska Remuse Lupina odvrátit číhající smrt? 

Upozornění překladatelky: Povídka je zaměřená jen na vztah Remuse Lupina se Severusem Snapem a v takovéto podobě by to za účasti Jamese Pottera a Siriuse Blacka nikdy nemohlo proběhnout. Nebo by ti dva museli být alespoň výrazně jiní. Také naznačený happyend neodpovídá reáliím JKR. Ale příběh je to neobyčejně krásný. Proto jsem ho nakonec zařadila do sekce Paralelní vesmír. 

 

 

Severuse Snapea probudila hudba linoucí se ložnicí. Bylo časně a ostatní chlapci stále ještě spali. Ale ta hudba ho volala. Vinula se kolem jeho těla jako pnoucí se úponky vinné révy. Ne, jako chaluhy: jemně se tiskla, něžně se dotýkala. Vstal a oblékl se, zatímco hudba neustávala, jako v nějakém transu. Vyšel z ložnice a následoval ono volání. 

Otevřel dveře a vkročil ven právě ve chvíli, kdy vycházelo slunce. Píseň vycházela z jezera, proto zamířil k němu. Zvědavost ho pomalu táhla kupředu jako hák. Došel k jezeru a přehlédl jeho plochu. Poprvé za více než šest let svého studia viděl hlavu obří olihně těsně pod hladinou. Jedno chapadlo proťalo vodu. Severus šel tím směrem, protože věděl, že hudba bude odtamtud znít lépe. 

"Pane Snape!" 

Severus se prudce otočil a spatřil madam Pomfreyovou stát blízko mola a zírat na něj. Remus Lupin byl kousek za ní a vypadal vyčerpaně. 

"Je moc časně na to, abyste byl venku. Něco si uženete. Prosím, následujte nás dovnitř." 

Madam Pomfreyová pokračovala v chůzi. Jak hudba odumírala a chapadlo zmizelo, Severus se ohlédl přes rameno. Když se otočil zpět, Lupin se na něj divně díval. Čekal, dokud se druhý chlapec neobrátil, a teprve pak je následoval dovnitř. 

Příští ráno píseň znovu proudila ložnicí, prosakovala stropem a přelévala se přes něj. Rychle se oblékl; tentokrát pospíchal, když už věděl, kam má jít. Chtěl se rovnou potopit, jenomže byla sobota a on zaspal. Kolem šel nebelvírský famfrpálový tým a za ním se coural Lupin. Pak se zastavil a zíral na něj. Snape se k menšímu chlapci obrátil zády. 

Místo aby se vrhl do vody, jen si klekl na břeh a namočil do ní prst. Voda působila jako vodič a umožnila hudbě vstoupit do jeho těla. Zůstal tam, hlavu skloněnou, a vnímal, jak proudění probíhá jeho žilami. Uplynulo hodně času, než ucítil, že pohled upřený na jeho záda zmizel. 

Severus procitnul velmi časně. Píseň se opět nesla ložnicí. Nyní to bylo, jako by nikdy neměla skončit; pronikla mu pod kůži a zaplavila mu tělo. Nutkání vstoupit do jezera stále sílilo. Tentokrát byl připraven. Než vyklouzl z hradu směrem k jezeru, oblékl si plavky a dal žaberník do kapsy. Když běžel přes trávník, obloha se teprve začala jasnit. Jakmile se ponořil do vody, nechal žaberník vklouznout do krku. 

Píseň ho obklopila a pronikla do něj každičkým pórem. Plul spěšně do středu jezera a oliheň se zvedla ze dna, aby ho uvítala. Stáhnul si plavky a ony se líně vznesly k hladině. Plaval rychleji, voda se kolem něj hnala a zalévala ho dojmy. 

Nějaký šestý smysl ho dovedl k tváři olihně. Měla oči, avšak nepodobné žádným, které dosud poznal. Když se do nich zadíval, poprvé porozuměl významu písně. Byla to píseň touhy. Oliheň ho potřebovala a on tu byl proto, aby vyhověl jejímu volání. 

Při plavání se otřel o chapadla. Byla jiná, než čekal: pokožka byla pevnější, hladší a méně slizká, než myslel, že bude. Olihní píseň se změnila. Severus stále cítil touhu, ale nyní tam bylo také obdarování. Měl dojem, jako by do něj něco vniklo, a Bože, cítil se při tom tak dobře! Vzrušil se a jak plaval, jeho erekci laskala chladná voda, jemná chapadla, kluzké mořské řasy. Když píseň dosáhla vrcholu, on také; vyvrcholil do vody, aniž se sám sebe jedinkrát dotknul. 

Začal zvolna klesat dolů. Dvě chapadla ho chytila a jemně kolébala. Něžně ho objala a odtlačila ho ke břehu. Cítil se vysílený a vyčerpaný, ale víc naživu než kdy dříve. 

Samozřejmě, Remus Lupin ten okamžik musel zničit. 

"Co tady děláš?" 

Lupin zvedl obočí: "Voda je sexy." 

Snape prošel kolem něj ke svému ručníku a hábitu. 

"Accio plavky," ozvalo se za ním, a když se otočil, viděl, jak jeho plavky proletěly vodou Lupinovi do rukou. 

Podal mu je, Snape mu je vytrhnul z rukou a vydal se na cestu k hradu. 

"Co? Ani nepoděkuješ?" 

Snape ho ignoroval, pokoušeje se vyvolat extázi, kterou cítil pod vodou, ale nedařilo se mu to. Jediné, co dokázal vnímat, byl upřený pohled toho druhého chlapce. 

Příští dva týdny Snape dál naslouchal hudbě. Vědomí, že jezero je nad ložnicí, mu pomáhalo spát klidněji. Představoval si, že oliheň odpočívá nad jeho pokojem a zpívá ukolébavky. Hudba se totiž změnila. Už nepociťoval neustálé vábení, namísto toho měl pocit, že o něj hudba, která ho obklopuje, pečuje a že ho utěšuje. 

Dál každé ráno plaval. Dokonce i když se čím dál tím víc ochlazovalo, jezero ho vždycky zahřálo. Už nikdy znovu neucítil stejné vzrušení, ale oliheň způsobovala, že se cítil milován. A na to nebyl zvyklý. 

Párkrát viděl Lupina, jak na něj zírá z mola nebo přes trávník. Snažil se mu vyhnout, ale tohle ráno nemohl; Lupin totiž seděl s knihou v ruce u jeho šatů. Když se Snape přiblížil, nevzhlédl, jen začal číst nahlas. 

"Jezero je domovem obří olihně, která v něm žila už před postavením hradu. Přibližně každých sto let cítí oliheň nutkání rozmnožovat se. Její magie povolá jednoho člověka z okolí, takového, který je schopen poskytnout domov olihňátku jako svému plodu, a který je dost mocný, aby podporoval magický vývoj zvířete během dvou měsíců březosti. Obvykle je povolán učitel, ve dvou případech to však byl student. Naneštěstí, žádný nositel plodu nepřežil porod. Proces oplodnění a zrodu stále zůstává zahalen tajemstvím, stejně jako osud olihňátka, protože žádné v jezeře nikdy nebylo spatřeno a obří oliheň je jen jedna." 

Severus položil hubené ruce na břicho. Miminko. Věděl o tom, samozřejmě. Pravděpodobně od prvního okamžiku, kdy do něj kouzlo tak snadno proniklo. Ale až když to Remus Lupin tak nezaujatě přečetl, stalo se to skutečným. Když na dítě pomyslel, ozdobil mu tvář jemný úsměv.

"Severusi? Slyšel jsi, co jsem řekl?" 

"Samozřejmě," odvětil zasněně. 

"Tak teď musíš jít k madam Pomfreyové. Necháš si to vzít." 

"Cože?" ruce ochranitelsky sevřel kolem břicha. 

"Žádný nositel plodu to nepřežil. Zabije tě to, Severusi!" 

Severus to chtěl popřít, ale nemohl. Věděl jenom... 

"Nevzdám se svého děťátka! A jestli zjistím, o tom ví ještě někdo další, sešlu na tebe takovou kletbu, že na to jen tak nezapomeneš! Ty a tvoji kamarádíčkové. Tohle je moje věc, Lupine. Nepleť se do toho." 

Příští dva týdny uběhly v naprosté blaženosti. Přibral, ovšem hábit to skryl. Byl velmi unavený, ale když měl volno, vždycky si zdříml. Jeho učení trpělo, jemu to však bylo jedno. Každé ráno chodil plavat a Lupin ho pokaždé zdálky pozoroval. 

Samozřejmě, nemohlo to být snadné celou tu dobu. Ráno po začátku druhého měsíce těhotenství, se to stalo. Skláněl se při Křiklanově hodině nad kotlíkem a omdlel. Chytily ho silné ruce a z mlhy, proti které bojoval, slyšel bzučet Lupinův hlas. 

"Vezmu ho k madam Pomfreyové, pane profesore." 

Pokoušel se říct ne, ale nemohl ze sebe dostat ani slovo. Obklopilo ho nadlehčovací kouzlo, následované dotykem paží a uklidňující vůní země a čokolády. S hlavou pohodlně zapřenou o Lupinovu bradu se nechal zaplavit temnotou. 

Když přišel k sobě, nebyl v nemocničním křídle. Ve skutečnosti byla jeho chodidla ponořena do vody, hlava spočívala v něčím klíně. Jedno chapadlo olihně se natahovalo a jemně hladilo jeho nohy. 

"Co? Kde...?" 

"Ššššš," něžná ruka hladila jeho vlasy, "věděl jsem, že tě voda přivede k sobě. Chystal jsem se, že tě do ní hodím, jestli se brzo neprobereš." 

"Lupine? Proč nejsem v nemocničním křídle?" 

"Nechtěl jsi, aby to Promfreyová věděla. Já možná nesouhlasím s tvým rozhodnutím, ale nechci brát volbu z tvých rukou. Můžeme tam jít teď, jestli chceš." 

"Ne. Jsem v pořádku." 

"Nejsi. Jíš pořádně?" 

"Proč se vůbec staráš?" 

"Proč bych neměl?" 

Dlouhou chvíli zírali jeden na druhého a byl to Snape, kdo se nakonec podíval jinam. Jak se díval na chapadlo líně se pohupující v dálce, slyšel Lupina zamumlat: "Měl bys spát. Budeme na tebe dávat pozor." 

Tak zavřel oči a spal. Znovu ho obklopoval pocit, že je milován. 

Příští ráno se cestou do schodů rozhodl, že si Remuse Lupina nebude všímat. Bohužel, ten mizerný kluk na něj čekal u hradní brány. 

"Co tady děláš?" 

"Když odmítáš být rozumný, někdo se musí postarat, abys byl v pořádku." 

Severus otevřel pusu, ale nic ze sebe nedostal. Nevěděl, jak vysvětlit, že nechce sdílet čas pod vodu s nikým jiným; že tam směli být jen on a oliheň, když dotvářeli život, který počali.

"Nemám zájem se namočit. Prostě si jenom sednu. Kdybys měl problémy, uvidím to, nebo se přijdu podívat, kdybys tam byl moc dlouho." 

Snape nevěděl, jak vyjádřit vděčnost, tak jen krátce přikývnul a vydal se směrem k jezeru, následován Lupinem. 

Během několika příštích týdnů jejich setkání zapadla do vyjetých kolejí. Snape potkal Lupina každé ráno před východem slunce. Kráčeli spolu k jezeru, ticho pozvolna přecházelo z trapného v přátelské. Potom Lupin seděl u jezera, zatímco Snape hodinu plaval. Přitom o něj oliheň pečovala pod vodou a Remus dohlížel z břehu. Cítil se...chráněný. A to mu dovolovalo se cítit se tak svobodný jako ještě nikdy dřív. Pokoušel se prozkoumat tyto pocity, protože být zahříván a milován, konejšen a v bezpečí, to nebylo něco, na co by byl zvyklý. Ale pocit v břiše, který ho nutil šťastně se na každého usmívat, mu zabránil zkoumat je příliš zblízka. Nechtěl, aby přestaly. 

Po plavání ho Lupin pozoroval, jak vylézá z vody a otírá si své, díkybohu stále malé, bříško. Když se oblékl, došli spolu do hradu a rozešli se každý svou cestou. 

Jednoho rána, když kráčeli směrem k jezeru, Snape zapředl hovor. 

"Úplněk," řekl a ukázal na kouli klesající za obzor. 

Lupin, který vypadal vyčerpaně, sledoval jeho prst. 

"Ne. Úplněk bude zítra. Poslouchej, Severusi," zastavil se a díval se na špičky svých bot. 

Snape se zastavil také, ačkoliv hořel chutí pustit se do vody. 

"Má matka je nemocná. Musím ji jet navštívit," zvedl hlavu a podíval se Severusovi do očí, ve kterých se zračilo zklamání, "zítra ráno tady nemůžu být. Možná bys neměl jít plavat." 

Severus cítil, že mu lže. 

"Poslouchej, Lupine. Jestli máš lepší věci na práci s svými nebelvírskými kamarády, běž se do nich pustit. Nemusíš si vymýšlet nemocnou matku." 

"Severusi, tak to není!" 

Ale Snape už s mumláním odcházel. Zbytek dne na Lupina nepromluvil. 

Následující ráno plaval sám. Když lezl z vody, rozhlížel se po Lupinovi. Bylo tak divné, když na něj nečekal. Snape se celý den cítil nesvůj. 

Příští den ho tolik potěšilo, že Lupina zase vidí, že mu položil otázku, která ho už nějaký čas trápila: "Na co se to díváš?" 

Lupin potřásl hlavou: "Na těhotného muže." 

Usmál se: "Měl bys vypadat divně, ale jsi krásný." 

Měl v očích zvláštní výraz, který Snape nechtěl zkoumat. 

Místo toho řekl první věc, která ho napadla: "Chceš se ke mně dnes připojit? Totiž, jestli nechceš..." 

Ale Remus už se svlékal, na tváři úsměv, který měl jinak vyhrazen jen pro Štědrý večer. 

Oba vklouzli do vody, žvýkajíce žaberník. Snape se nechal hudbou dovést ke své obří přítelkyni. Lupin ho těsně následoval a z tváře mu ani na chvíli nezmizel udivený pohled. Když se jejich čas chýlil ke konci, plavali kolem sebe v líných kruzích, až vypluli k hladině a zamířili ke břehu.. 

"To bylo," smál se Lupin, "úžasné. Tam dole bych mohl strávit celé hodiny!" 

"Magické," pousmál se Snape souhlasně. 

Když vylézali z vody, Lupin ho vzal za ruku a zastavil ho. Snape se mu podíval do očí a neuhnul, ani když Lupin zvedl ruku, jako by ji neovládal. Remus polaskal lehce nadmuté bříško, které ukrývalo dítě, potom se naklonil dopředu a jemně ho políbil na tvář. 

"Děkuji," řekl, než odešel. 

Tu noc Snape procitl ze snu o silných rukách a hebkých vlasech ostrou bolestí, která mu vystřelovala břichem. V té samé chvíli si uvědomil, že ho to táhne k jezeru; píseň nyní jakoby vycházela zároveň z jezera a z něj samotného. Čekal, až záchvat bolesti skončí, a pak se tiše vydal napříč ložnicí. U hradních dveří znovu klopýtnul, protože bolest opět udeřila. Byl vyděšený, ačkoliv měl pocit, že se ho píseň snaží uklidnit. Musel připustit, že by si přál, aby tu byl Remus s ním. Kdyby znal způsob, jak druhého chlapce kontaktovat, spolknul by svoji hrdost a udělal by to. Místo toho to bude muset zvládnout sám. 

Od chvíle, kdy vstoupil do vody, si pamatoval jen málo, jen píseň, bolest a magii, vytahující dítě z jeho těla. Když byla bolest v jeho plicích a břiše nesnesitelná, silné paže ho vytáhly k hladině, strčily mu do pusy žaberník a přikázaly polknout, a pak ho stáhly zase dolů. 

Ty paže zůstaly nablízku po celou dobu jeho utrpení; hladily ho po vlasech, masírovaly mu záda, svíraly ho za ruce, když byla bolest nejhorší. Konečně, zdálo se to jako věčnost, z něj bylo vytaženo olihňátko a v břiše mu zůstala rána, kterou nemohl zacelit. Tehdy věděl, že zemře, ale to nepočítal s Remusem Lupinem, který, jak se zdálo, byl expert na uzdravující kouzla. 

Když se rána na břiše uzavřela, uviděl děťátko plavat k obří olihni. Bylo velké sotva jako jedno z chapadel svého rodiče. Dotkli se hlavami, a pak píseň obří olihně skončila. Její oči olihně se zavřely a zamířila ke dnu jezera. Snapem projelo poznání, že Obří oliheň umírá. 

"Ne!" Výkřik utlumila voda. 

Snape se vzpíral Lupinovu sevření a pokoušel se dostat dolů k olihni. Pochopil, že ostatní nositelé plodu chtěli zemřít. Už nikdy neslyšet onu píseň onu píseň, se zdálo být tím nejhorším osudem, jakému kdy mohl čelit. Jeho tělo, jeho magie, mělo živit dítě, které právě porodil. Mělo mu dát sílu, dovolit mu žít. Ale nemohl se osvobodit z těch rukou. Snape byl vyčerpaný a Lupin ho snadno vytáhl na hladinu a začal plavat ke břehu. 

"Pusť mě!" 

Lupin plaval dál, dokud vyčerpaně nedoklopýtali na břeh. Snape se pokusil vrátit se do vody, ale Lupin ho chytil, přimáčkl dolů a pevně ho objal. 

"Proč mne nenecháš jít? On mne potřebuje!" 

"Co bych si tu já počal bez tebe?" Lupinovy ruce ho pevně svíraly a rty laskaly mokré vlasy. Bojoval o vládu svým dechem, a uvnitř cítil jen prázdnotu. Ani vycházející slunce ho nemohlo zahřát. 

Po dni na ošetřovně, kam ho Remus dotáhl, se Snape vrátil k jezeru. Našel tam Remuse, jak se tam také rozhlíží. Těsně pod hladinou viděl malá chapadélka. 

"Dáš mu jméno?" 

"Myslel jsem Marwood," sedl si Snape vedle něj. 

"Marwood?" 

"Tak se jmenoval můj dědeček." 

"Hezké jméno." 

"Děkuji. Za to, že jsi tady. Jak jsi to věděl?" 

"Měl jsem pocit, že mne něco volá. Něco jako píseň," Remusův hlas zněl melancholicky. "Zaplaveme si?" 

"Ne," pronesl Snape. 

Remus vypadal zklamaně. 

"Zítra ráno?" 

Usmáli se na sebe a rozešli se různými směry. 

 

 

O nějakých patnáct let později. 

Snape ten pohled ucítil na zádech. Nemusel se otáčet, aby věděl, kdo to je. Dál do jezera házel čokoládové žabky. 

"Zase zpátky?" 

"Když Brumbál zavolá..." 

"Samozřejmě."

"A jak se má Marwood?" 

"Miluje čokoládu. Myslím, že to má po tobě." 

Lupin tou myšlenkou vypadal až příliš potěšen. 

"Pořád chodíš plavat?" 

"Jen v létě, než se studenti vrátí zpátky." 

Lupin se rozhlédl, a pak se mu na tváři objevil poťouchlý úsměv, díky němuž na chvíli vypadal jako ten chlapec, jímž býval, namísto muže, co se zdál starší, než doopravdy byl. 

"Nikdo tady kolem není." 

Snape se na něj nasupeně podíval, ale Lupinův úsměv se tím jen roztáhl. Lupin si před jeho zraky začal svlékat šaty, a pak se pustil do Snapeových. Snape mu to z nějakého důvodu dovolil. Lupin ignoroval všechny ty roky, ty jizvy, Znamení zla na jeho paži, a zatáhl ho do jezera. 

Když ho obklopila voda a polaskalo chapadlo, cítil se znovu svobodný. 

 

 

Prohlášení: Tato povídka nebyla sepsána za účelem zisku. Jsou v ní využity postavy a události, které jsou duševním vlastnictvím J. K. Rowlingové. 

Poznámka: Překladatelka velice děkuje bedrníce za důkladný beta-read překladu. 

 

 

Tady se můžete potěšit pohledem na obrázek dospělého Snapea s Obří olíhní: 

https://anoiro.livejournal.com/17866.html

 

 

 

Upozornění: U překladu názvu stvoření žijícího v bradavickém jezeře jsem narazila na určité problémy. V oficiálním překladu byl nejdříve používán výraz "obří (obrovská) sépie", později "obří oliheň". Slovo "squid" opravdu znamená mimo jiné "oliheň", ale také "vampýrovku" a především "krakatici" nebo "kalmara". Zatímco oliheň je stvořeníčko nevelkého vzrůstu, krakatice jsou maličké, velké i skutečně obří (stejně ovšem jako kalmaři). Nu a "giant squid" je ve skutečnosti sousloví, které přesně vzato znamená "krakatice rodu Architheutis" a dříve v češtině existoval i krásný výraz "kraken", který se dnes již nepoužívá. 

V překladech nezoologických textů přes protesty odborníků ovšem kraluje doslovný přepis "obří oliheň", jak se můžete přesvědčit v Benchleyho The Beast nebo jste mohli zaslechnout v dokumentu ČT2 o Leonardu da Vincim. Architeuthisů je v současnosti známo osm druhů, všechny mají nad pět metrů a loni byly poprvé v historii konečně pořízeny záběry těchhle krasavců živých a dokonce i při lovu. Donedávna to byli největší hlavonožci světa, teď je o primát připravil čerstvě objevený kalmar Hamiltonův, ještě o nějaký ten fousek větší. :o)

Všechny druhy jsou však mořské. Legendy o sladkovodních krakaticích jsou ovšem prastaré a vytrvalé, v literatuře je zvěčnil například J. R. R. Tolkien v Pánovi prstenů jako "Pozorovatele ve vodě". Vzhledem k úžasným objevům ve světě vědy nelze vyloučit, že se i dočkáme i polapení a popsání skutečných sladkovodních příbuzných vládce bradavického jezera. 

Podlehla jsem tedy přesvědčování okolí a v překladu použila vysoce nesprávný, leč zažitý termín "obří oliheň". Zoologicky vzdělaní čtenáři nechť si ho v duchu nahrazují souslovím "krakatice rodu Architeuthis" a milovníci staršího českého vědeckého názvosloví slovem "kraken"...:o)