Dar z nebes

18.02.2013 22:05

 

Harry si vzdychl. Hlava ho bolela od jedné z mnoha dalších nekonečných hádek. Slyšel, jak Ginny pláče. Malý William, Charles a James jí v tom vydatně konkurovali. Raději vyšel ven z hotelového apartmá a bezcílně se toulal po newyorských ulicích.
Zatracený osud! Takhle si svůj život hrdiny kouzelnického světa po zničení Voldemorta opravdu nepředstavoval.
Co vlastně má za to všechno to přestálé trápení? Je jako pod mikroskopem. Denní věštec ho sleduje na každém kroku. Dost tristní, když člověk pochopí, že si svou životní partnerku nevybral dobře. Ještě horší, když zjistí, že miluje úplně někoho jiného. A vůbec nejzoufalejší je to ve světě, kde není dovolen rozvod. Takové vymoženosti mudlů k čarodějům bohužel dosud nedorazily. Ginny mu zůstane na krku až do smrti. A Harry se musí denně hodně přemáhat, aby její konec neuspíšil. Nebo ten svůj.
Veřejné mínění je jednoznačně na její straně, povila mu přece tři syny. Nemá právo ji opustit. Je jeho povinností hrát roli vzorného manžela až do konce. Ach Merline, proč nemůže být stejně svobodný jako Severus nebo Draco?
Bylo to právě za bojů s Voldemortem, kdy Harrymu Severus Snape, toho času na útěku, zachránil život, a tím trvale získal jeho důvěru. A nebylo to jen jednou, co od Harryho zaplašil kmotřičku s kosou. Mladík si ho postupně začal vážit a posléze se i spřátelili.
Severus mu pak v jednom náhlém sebezničujícím záchvatu deprese prozradil důvod, proč vlastně zůstal sám: je gay.
Čili v kouzelnickém světě je nenormální, perverzní, odepsaný.
Kdysi dávno, ještě v Bradavicích, se zamiloval do Jamese Pottera a po dlouhém váhání se mu bojácně vyznal. Nejenže sklidil jeho posměch, ale byl od té doby předmětem surových hrátek Pobertů. Pak se sblížil s Lily Evansovou, mimo jeho matky jediným člověkem, který kdy měl Severuse rád. Jenže když dívka zjistila, že pro něj zůstane navždy jen kamarádkou, byť sebedražší, schválně jemu natruc se provdala zrovna za Jamese, kterého sice nemilovala, ale on po ní už dlouho toužil. Lily věděla, že tím Severusovi ublíží. Přála si, aby trpěl stejně jako ona a neuvědomovala si, že mladík už prožil bolesti mnohem víc. Severus od té doby zůstal trvale sám.
Přitom ještě pořád mohl být rád, že to tak dopadlo, neboť odhalená homosexualita se v kouzelnickém světě trestala dvaceti lety v Azkabanu. Povolena byla jen méněcenným tvorům, to jest mudlům a nelidem. Severus musel být přes všechno týraní svým mučitelům ještě vděčen za to, že ho neudali.
Black se o to v dospělosti pokusil, když naznačoval ve Fénixově řádu jeho "nepřirozené styky" s Luciusem Malfoyem. Ale nebylo na tom ani zrnko pravdy. Severus Luciuse nikdy nemiloval a Malfoy senior se navíc projevoval jako stoprocentní heterosexuál. Naštěstí byla Blackova nenávist ke Snapeovi natolik obecně známá, že se to považovalo za pouhou neodůvodněnou urážku nejhrubšího kalibru. Konkrétní důkaz Black o Severusově homosexualitě, hlavně díky Snapeovu celoživotnímu celibátu, předložit nemohl, a tak se na celou záležitost brzo zapomnělo.
Severus občas uvažoval o tom, že se zřekne magie, ale nikdy to nedokázal. A potom, musel by to udělat tajně, protože i bývalí čarodějové stále podléhali kouzelnickým zákonům. A ty byly v této otázce bohužel stejně neúprosné jako před staletími ty mudlovské.
Když se Snape stal učitelem v Bradavicích, líbil se mu občas některý z jeho studentů. Tím hůř se pak k němu choval -  pokoušel se zabránit jakémukoliv sblížení. Rozhodl se pro osamělou pouť životem, i tak však pořád cítil sžíravý pocit viny za to, kým je.
Jenže pak do školy nastoupil Harry a tak moc se podobal Jamesovi! Severus se snažil nezopakovat svou chybu, připomínal si veškerou bolest, kterou mu způsobil James i láska samotná. Pobyt v Harryho přítomnosti mu způsoboval hotová muka, a tak to svému žáku patřičně oplácel.
Když se ale stal Harryho spolubojovníkem a přítelem, rozhodl se přestat se lhaním a předstíráním. Ať jen se Harry dozví všechno a po právu ho odsoudí.
Harry byl šokován, ani tak ne Severusovým doznáním, jako nebetyčnou netolerancí čarodějů včetně svých blízkých. I když Severusovy city neopětoval, nepřestal si ho vážit a mít ho rád. Kdyby byli vrstevníci, určitě by se za něj postavil. Teď už se však zdálo pozdě na všechno, zbyla jen smutná tečka za promarněným životem.
Začal však víc přemýšlet o vlastních reakcích, zejména vůči Dracu Malfoyovi, který se také tajně vrátil na stranu Fénixova řádu. Často spolupracovali a Draco se Harrymu začal zjevovat ve snech velice nesdělitelného charakteru. Marně se za ně káral. Bylo by možné, že...?
Nechtěl o tom raději ani přemýšlet. Netoužil nijak po tom, stát se stejným vyvržencem kouzelnického světa jako Severus. I proto se oženil s Ginny, ačkoliv měl silný pocit, že to není ten úplně nejlepší nápad.
Ale prostě si přikáže, že musí být normální, a bude, děj se co děj!
Díky Harryho zásahu, jímž mladík smazal jistou část dluhu vůči svému učiteli, Severuse nakonec Pán zla nezabil. Kouzelnická veřejnost bohužel neuznala ani zásluhy Severuse Snapea, ani Malfoye mladšího, zejména když Malfoy senior zahynul ve Voldemortových službách. Oba Harryho přátelé byli za své údajné zločiny nakonec v nepřítomnosti odsouzeni na doživotí v Azkabanu.
Harry jim pomáhal se ukrýt v mudlovském světě a občas se za nimi tajně přemísťoval na návštěvu. Oni sami tímto způsobem cestovat nemohli. Nesměli vůbec používat magii, jinak by je Ministerstvo kouzel dokázalo vypátrat, a tak se nedobrovolně stali mudly se vším všudy. Byla v tom zvláštní ironie. Severus o tom tak dlouho přemýšlel, ale neodvažoval se to udělat, až nakonec to osud nekompromisně rozhodl za něj. Draco tím byl postižen nepochybně ještě mnohem víc, protože ten o tom neuvažoval vůbec nikdy - a proč taky?
Harry oba dva nesmírně litoval a navštěvoval je co nejčastěji, aby jim aspoň trochu zpříjemnil jejich nelehký úděl kouzelníků bez kouzel.
Jenomže...
Severus se uchytil jako profesor chemie na univerzitě v Cambridge a rychle se stal velmi uznávaným i bez "pošetilého mávání hůlkou". Patentovali mu několik převratných preparátů, což mu přineslo i poměrně slušné finanční zabezpečení. Draco, vystupující nyní pod japonsko-polským překladem svého jména jako Tatsuo Zlowierowski, emigroval do USA. Své zkušenosti z boje proti Voldemortovi využil při službě u policie v Los Angeles a jeho kariéra vyšetřovatele nejzávažnějších kriminálních činů začala strmě stoupat. Jejich štěstí už kalilo jen to, že oba zůstávali sami. U Severuse to Harry chápal. Kdo by stál o takového starého ošklivého netopýra, ten už mohl počítat tak maximálně s něčí lítostí, ale ne s láskou, ovšem u Draca se tomu Harry nemohl vynadivit. Takový krásný mladý kluk, holky se na něj jen lepí, tak v čem je problém?
Potom Severuse jeho o deset let mladší kolega na univerzitě, James (ach James, jméno tisíckrát prokleté i vzývané) Milverton, takto profesor fyziky, opřel nečekaně o zeď mezi jejich kabinety a vášnivě ho zlíbal. Když šokovaný Snape konečně chytil dech a ohromeně se mu podíval do očí, mladý muž se jen pobaveně ušklíbl, že si o něm myslí už dlouho, že je gay. Severus čekal další krutý výsměch, dočkal se však pozvání na večeři. Pak se mu James vnutil na skleničku domů a zůstal u něj přes noc, ve které se toho mnoho nenaspalo. Ráno Jamie oznámil, že je čas na změnu Snapeova šatníku a celkové vizáže. Sev je přece setsakra pohledný chlap, tak by se to měl dát znát a trochu o sebe začít pečovat. Severus jen ohromeně otevřel ústa, ale na víc se nezmohl. Ve skrytu duše ho však těšilo, že se o něj poprvé od jeho rozchodu s Lily někdo stará.
A James změnil Severusův život s razancí tornáda, ale bez ničivých účinků. Šli spolu i na oběd a večeřeli zase doma, tentokrát ale u Jamese... Posléze se odstěhovali do Burlingtonu v americkém Vermontu, kde jim bylo nabídnuto místo na místní univerzitě a kde mohli oficiálně uzavřít partnerství. To také neprodleně učinili. Snape přijal příjmení Milverton a změnil tvar svého jména na Sören, v mudlovském světě užívanější. Tím okamžikem Severus Snape definitivně zmizel ze světa.
Mezitím se stalo ještě pár věcí. Neuplynul ani měsíc od začátku Severusova vztahu s Jamiem a Draco Harryho během jeho návštěvy v Los Angeles políbil přesně Jamesovým stylem. A jak se pak ukázalo, z Jamesova návodu. Rozluštění předchozího Dracova podivného chování bylo navlas stejné jako u Severuse. Navíc James neochvějně tvrdil, že Harry je taky homosexuál, že o tom není pochyb, on to bezpečně pozná. Harry se rozčílil, oháněl se svým šťastným manželstvím, (to sice existovalo spíše v jeho představách než v reálném světě, ale tím zoufaleji byl na něj ochoten přísahat) a svou pevnou heterosexualitou. Doma se vyhnul ze sexu s Ginny, jako poslední dobou obvykle, a celou noc snil o Dracově polibku.
Čtrnáct dní nato kapituloval a rozhodl se "jednou to vyzkoušet a pak s tím navždy přestat". Od té doby byli s Dracem milenci a vztah s Ginny šel od desíti k pěti ještě rychleji. Čím dál tím bolestněji si uvědomoval, že si ji neměl vůbec brát, že potřebuje Draca jako vzduch k dýchání a že mu kradmé setkání párkrát za měsíc rozhodně nestačí. Že žárlí na každého, na koho se Draco jen usměje, zatímco Ginny ho absolutně nezajímá a je mu protivná i pouhou svou přítomností.
A že z toho nemůže ven.
Kdyby jen vyšlo najevo, že slavný Harry Potter je gay a že dokonce podvádí svou ženu s hledaným uprchlíkem Dracem Malfoyem... Byl by to skandál století. A ani všechny jeho zásluhy by ho neuchránily před Azkabanem, pokud by ho dřív nějakým hodně bolestivým způsobem neumučili mstitelé Ginniny cti z rodiny Weasleyů. Dost pravděpodobně by se k nim přidal i Ron.
Harry se dostal do pasti, ze které není úniku. Severus Snape nebo Draco Malfoy v mudlovském světě zmizet mohli. Proslulý Harry Potter ne. Krutá daň za slávu, o kterou Harry ostatně nikdy nestál.
Poslední dobou přemýšlel i o sebevraždě. Než žít takhle, to raději nežít vůbec! Není tak silný jako Severus...
Ten ho ostatně svým současným partnerským štěstím doháněl k šílenství více než kdysi svými sarkastickými poznámkami. Sören Milverton přímo rozkvetl a zářil spokojeností jak vánoční stromeček. I Harry musel uznat, že jeho bývalý učitel teď vypadá velice dobře. Nemyslel si to očividně jen sám, Sören měl ve Vermontu docela početný fanklub a novináři ho považovali za vysloveně fotogenického, takže se objevoval v novinách a časopisech nejméně dvakrát do týdne. Severus si pochvaloval si, jak je dobře, že kouzelníci nečtou mudlovský tisk. Nebyla to tak docela pravda, ale jen málokdo z té hrstky čarodějů, kteří to přece jen dělali, byl ochoten uvěřit, že by se z kouzelnického psance stal populární mudlovský vědec. Mezi ony výjimky patřili Remus Lupin a Hermiona Grangerová-Weasleyová, ale ti dva mu to nepokrytě přáli. Hermiona dokonce jistou dobu zvažovala, že se bude angažovat za změnu zákona proti homosexuálům, ale když pochopila, že by jí za to hrozilo osm let vězení, raději se věnovala i nadále právům domácích skřítků. Kouzelnický svět byl homofobií prolezlý až do základu a chyběla vůle k jakékoliv změně. Ještě že alespoň ten mudlovský se postupem času trochu měnil!
V něm nyní oba zamilované profesory v době mezi přednáškami vždycky provázel houf nadšených studentů. Ti všichni věděli, že jejich učitelé jsou gayové a dokonce životní partneři, a  ani v nejmenším jim to nevadilo. Spíš naopak to považovali za fakt, který Milvertonovým dodával auru jisté výjimečnosti. Ke všemu se ještě oba profesory snažil získat Harvard v Massachusetts. To jejich domovská univerzita nesla velmi nelibě a snažila se tomu zamezit rozličnými výhodami pro oba profesory. Severus konečně nemusel skrývat, kým doopravdy je, vyhříval se na výsluní všeobecného obdivu jako spokojený kocour a pokud něčeho litoval, tak pouze toho, že nenašel odvahu přestat být čarodějem mnohem dřív.
Zatím Harry měl schůzky s Dracem v jeho malém bytě Los Angeles, kam se za ním potajmu přemísťoval a ze kterého nesměl vystrčit ani nos, aby nenarazil na nějakého čaroděje. O společných procházkách či výletech si mohl nechat jen zdát. Doma čekala vyčítající Ginny a tři stejně ubrečení potomci, domáhající se jeho pozornosti.
Kdysi si nedovedl představit, že by měl skončit s magií. Dnes by dal cokoliv za to, kdyby se mohl stát mudlou. Ale slavný hrdina narozdíl od obecně pronásledovaného psance zjevně na vykoupení neměl sebemenší naději.
Harry o svém vztahu s Dracem ani problémech v manželství nemluvil nikdy s nikým jiným než s Milvertonovými. James, důkladně informovaný Severusem o kouzelnickém světě, mu jednoznačně radil, aby zahodil hůlku do bažin ve floridských Everglades a předstíral sežrání aligátorem. Sev ale namítal, že Vítěze nad Pánem zla takhle jednoduše zmizet nenechají. Budou po něm pátrat tak dlouho, až ho najdou. Chtělo by to něco jiného, promyšlenějšího, jenže co...?
Do diskuse později zasáhl i Remus Lupin, před kterým se díky jeho vlkodlačím smyslům jen máloco podařilo utajit. Znal pravdu o Severusovi dávno před jeho vyznáním Jamesi Potterovi a podstatu vztahu Harryho s Dracem odhalil už za války s Voldemortem, i když si to tehdy ani jeden z pozdějších milenců nechtěl připustit.Nikoho z nich neodsuzoval. Moc dobře věděl, jak je těžké být "jiný". Občas se ostatně za Sörenem Milvertonem a nebo Tatsuem Zlowierowskim zaskočil podívat a přátelsky s nim podebatovat. I on mínil, že by Harry měl zmizet a že pro Ginny bude milosrdnější, aby ho považovala za mrtvého a byla oficiálně obdivovanou vdovou po Vítězi nad Voldemortem, než aby se i nadále pokračovalo v živoření bez naděje na změnu.
Hermiona o Harryho vztahu s Dracem netušila nic, ale problémy v jeho manželství jí neušly. Ginny si ostatně vylévala srdce nejen své přítelkyni, ale i rodičům, sourozencům a vůbec všem, co jí byli ochotni naslouchat. Rodinné konzilium Weasleyových nakonec pro záchranu manželství doporučilo delší cestu celé rodiny po cizině. Harry neprotestoval. Prosadil si aspoň Spojené státy, aby tak byl blíž Dracovi. Ginny ale fascinoval východ USA a do Los Angeles se to Harrymu zdálo stejně daleko jako z Anglie, pokud ne ještě dál.
A tak teď vláčeli uplakané děti po hotelech a hádali se s Ginny na nejrozličnějších místech Států. Harry nemohl být s Dracem, protože Ginny ho hlídala téměř na každém kroku a kdykoliv se za rohem mohl vynořit nějaký novinář z Denního věštce. Jeho milenec mu zoufale chyběl, zatímco Ginny mu neustále vyčítala, jak jí svým bezohledným chováním ničí život. Promarnili tak celé léto a ani teď na začátku druhé zářijové dekády to nevypadalo o nic lépe, spíš naopak. Podzimní New York, kam dorazili, jen zesiloval Harryho deprese. Celé to cestovní martyrium odlehčilo leda tak jejich bankovnímu účtu.
K čertu s tím vším!
Koutkem oka Harry zahlédl čtyři zrzavé plamínky - Ginny s dětmi se ho vyrazila hledat. Neměl chuť s ní mluvit, i když věděl, že vlastně za nic nemůže.
Nepřál si nic jiného, než zmizet. Navždy a trvale. Tak, jak mu radil James Milverton. Jenže zároveň chápal bezvýchodnost svého postavení.
Ani ve Spojených státech se neschová, ani Země neomezených možností mu nenabídne šanci na důstojný život. Jemu ne. On prostě nemá žádnou naději...
Ginny ho konečně objevila a odřízla mu poslední možnost k ústupu. Vypadala uplakaně.
William se na něj zavěsil plnou váhou svého malinkého tělíčka: "Tatí, kup nám zmrzlinu! A vezmi nás na hezký výlet, prosím, prosím! My už budeme hodní, nezlob se na nás..."
Harryho srdce se naplnilo pocitem sžíravé viny. Sobecky touží po vlastním štěstí, místo aby myslel na rodinu!
Rezignovaně kývnul: "Dobře, dojdu koupit tu zmrzlinu a potom se půjdeme někam podívat. Počkejte tady, hned přijdu."
Sotva poodešel, zazvonil mobil, jediný možný Harryho kontakt s Dracem, navíc zcela bezpečný před Ginny, která jako typická čarodějka technice absolutně nerozuměla. Ve sluchátku ale kupodivu uslyšel Severusův hlas.
"Harry, kde teď jste? Někde v centru New Yorku?"
"Přesně, zrovna stojíme na Manhattnu před Světovým obchodním centrem. Teď kupuju zmrzlinu a pak musím rodinku někam vyvést. Jinak na domácím nebi trvale zataženo. Proč se ptáš?"
"Harry, bude hůř. Musíš Ginny a děti dostat rychle pryč z Manhattanu. Za pár minut tu dojde ke strašlivé tragédii, do Světového obchodního centra narazí nejméně dvě letadla, která původně mířila do Los Angeles. Cíl třetího se nám zatím nepodařilo identifikovat, ale bude to někde mimo New York, nejspíš Washington. Není vyloučeno, že těch letadel je ještě víc. Určitě budou tisíce mrtvých."
"U Merlina! Voldemort vstal z mrtvých?" zbledl Harry a nechal se bez odporu předběhnout drze vyhlížející mladičkou dívkou.
"Ne. Mudlové si občas vystačí sami," ušklíbl se Severus hořce. "nesmíš si je zas až tak moc idealizovat. Draco zachytil ve vysílačce podivný rozhovor, zajistil jeho původce a nitrozpytem podezřelých zjistil zbytek. Jenomže na zásah už je pozdě. Tak se aspoň zachraňte vy."
"A to mi říkáš jen tak?" rozlítil se Harry. "Nenechám ty lidi jen tak umřít! Postavím se těm mizerům vší mocí, kterou mám a požádám o pomoc všechny čaroděje, které dokážu kontaktovat! A nejdřív půjdu varovat návštěvníky Světového obchodního centra!"
Zatím ho předběhla tlustá žena se třemi naditými taškami. Nikdo z okolostojících ale evidentně jejich hovor neposlouchal, případně ho nebral vážně.
"Harry, prosím, ne tak nahlas, nebo tě obviní z šíření poplašné zprávy! Navíc nemáme moc času na vysvětlování. Ale když už mi nemůžeš prostě věřit a nutně si musíš promyslet všechno sám, no tak budiž. Otevři svou mysl a přijmi to, co ti teď posílám!"
Harry se zhluboka nadechl a zavřel oči. To, že jeho předbíhání ve frontě na zmrzlinu stalo již všeobecně rozšířenou záležitostí, se pod tlakem událostí rozhodl ignorovat. V jeho mysli zazářilo Severusovo vysvětlení stejně jasně jako kdysi text vykouzlený Snapem na tabuli. Spontánně se podivil tomu nečekanému zdokonalení nitrozpytu (nebo se to snad u mudlů nazývá jinak?). Vypadalo to, že Severus nikdy neustává ve vylepšování svých schopností a inspiraci byl schopen čerpat odkudkoliv. Harry obdržel jemu nic neříkající matnou informaci o jakémsi nedávno zemřelém Carlu Saganovi plus velmi důrazné a zcela typicky snapeovsky nevrlé upozornění, aby přestal zdržovat a soustředil se. Raději poslechl a pokusil se plně otevřít sdělení. A naráz prostě VĚDĚL a rozuměl všemu, co mu Severus chtěl říci.
´Harry, vnímáš mne už? Tak tedy: nejdříve, a to velmi dlouho, tě nikdo nebude brát vážně. Ztratíš hodně času, který vlastně už nemáš.
Za druhé: i pokud by se ti podařilo být dostatečně přesvědčivý, po tvém varování vypukne šílená panika, při které budou ušlapáni i ti, co by to snad mohli přežít. Lidé z horních ohrožených pater se bez pomoci magie do bezpečí určitě nedostanou včas.
Za třetí, na území města se v současnosti nachází jen osm kouzelníků. V centru žádný. Ano, mohou se přemístit a můžeš sehnat i další. Jenomže v ohrožení jsou zatím jen mudlové a ti kromě tebe nikoho nezajímají.
Za čtvrté, magický zásah tak velkého rozsahu by odhalil mudlům existenci kouzelnického světa a víš ty, jaká je za to trestní sazba? Minimálně pět let v Azkabanu! Pamatuješ na tu vaši aféru s očarovaným autem ve druhém ročníku? Tenkrát jsi mě považoval za hrozně nespravedlivého, že jsem tak řádil, ale tušíš vůbec, jaký postih hrozil vám i vašim rodinám? Co všechno museli Albus Brumbál i Arthur Weasley absolvovat, aby vás zachránili? A to šlo o žertíček dvou hloupých kluků! Kdybys nebyl tehdy ´Budoucí naděje kouzelnického světa´, určitě by to nedopadlo tak dobře. Jako dospělý a bystrozor k tomu bys dnes zaplatil mnohem tvrději, stejně jako každý, kdo by těm lidem mohl být co platný. Životy mudlů jsou čarodějnou veřejností považovány za zcela bezcenné, nebudete mít pro svůj čin sebemenší omluvu. Je to možná kruté, říct to takhle na rovinu, ale je to fakt, smiř se s tím!
Tedy pokud to přežijete. Im memoriam by ti to možná odpustili. O posmrtnou slávu já bych ale dvakrát nestál a ty už jí máš dost i zaživa, nebo se snad mýlím?
Za páté, tvé úsilí nebude absolutně nic platné. Abys ze země zastavil dopravní letadlo letící rychlostí přes sedm set kilometrů za hodinu, potřebuješ nejméně osmdesát mimořádně silných a zkušených kouzelníků. Tolik jich neseženeš po celých Spojených státech ani po intenzivním celodenním pátrání. A do nárazu zbývá už sotva osm minut. Sám to letadlo sotva trochu přibrzdíš - za cenu dlouhodobé ztráty kouzelnických schopností. Pak už se nezvládneš ani přemístit do bezpečí a naprosto zbytečně zahyneš.
Proti té srážce se už nedá udělat vůbec nic, Harry. Zkus to pochopit, prosím. Zachraň aspoň sebe a svou rodinu.´ 
"Dobře, já Ginny a děti dostanu pryč. Ale pak se vrátím a budu bojovat až do konce. To, co prožívám, stejně není žádný život, to je peklo na zemi! Aspoň ještě zachráním pár lidí a pak budu mít klid. Vlastně je to v jistém smyslu pro mne dar z nebes, že už to všechno skončí," konstatoval Harry nahlas dutě a definitivně opustil frontu na zmrzlinu.
Zbytek zákazníků postávající za ním náležitě ocenil, že ten cvok konečně přestává překážet.
Harry si ještě povšiml, že se ručičky hodin na nedaleké věži kostela po dobu Snapeovy myšlenkové přednášky ani nepohnuly. Musela trvat sotva pár vteřin. Severus byl vážně expert na slovo vzatý, to se muselo uznat. Zato on sám se v očích okolostojících mudlů nutně jevil jako totální blázen. Snape měl pravdu: i kdyby se přece jen snažil někoho varovat, nikdo mu neuvěří.
"Tvoje rozhodnutí není moc ohleduplné k Dracovi ani Ginny, Harry," ozval se Severus tiše opět z mobilu, který si Harry podvědomě stále tisknul k uchu, aniž si to vůbec uvědomoval.
"Možná není a možná je. Oba si najdou nové partnery, lepší, než jsem já. A naši kluci dostanou nějakého lepšího tátu. A slavný hrdina položí život v beznadějném boji, který mu byl od narození přisouzen," zavtipkoval Harry nevesele.
"Možná že je to opravdu dar z nebes...," ozval se Severus zamyšleně, "ale rozhodně ne jako možnost pro tvou smrt. Draco na tebe nikdy nezapomene a nikoho vhodnějšího si nenajde, tím si můžeš být jist. Strašně bys mu svou sebevraždou ublížil. Buď rád, že tě teď neslyší, byl by hrozně smutný.
Ovšem pro Ginny to bude určitě bylo vysvobození, když se tě zbaví. Myslím, že vím, kdo se jí i tvých dětí ujme. Můžeš teď zachránit hodně lidí, Harry, a přitom ještě beze stopy zmizet z kouzelnického světa. Běž odvézt ženu a kluky z Manhattnu a pak se vrať. A zůstaň na příjmu, budeme ti s Dracem dávat instrukce, co přesně máš dělat."
Harry už na nic nečekal a vyřítil se za svou rodinou. Ignoroval Williamovo fňukání, že nenese zmrzlinu, a donutil rodinu přemístit se do zoo v Bronxu, ačkoliv Ginny hlasitě protestovala, že za přemisťování nezletilých určitě zaplatí mastnou pokutu. Když ale kluci uviděli zvířátka, okamžitě se jim tvářičky rozjasnily a Ginny se uklidnila.
Harry jí podal peněženku s dolary, vyměněnými na cestu, i svůj váček s galeony. Nechtěl ji připravit ještě i o finance.
"Vezmi si to k sobě, já to teď nebudu potřebovat a kdyby se mi třeba něco stalo, byla by škoda o ty peníze přijít. Kup jim zmrzlinu sama, a vůbec všechno, co budou chtít, mudlovské i kouzelnické, pokud objevíte něco zajímavého. Já musím pryč, mám neodkladnou důležitou práci. Bude to nebezpečné, tak se nesnaž jít za mnou."
Ginny byla jako žena úspěšného bystrozora na podobné akce patřičně zvyklá. Jen krátce kývla a Harry se přemístil přímo do Světového obchodního centra. Trochu ho mrzelo, že už neuvidí děti a že Ginny musí i na samém konci ještě lhát, ale nemohl s tím nic dělat.
Vzápětí otřásl Severní věží WTC ničivý výbuch. Zhruba o čtvrt hodiny později se totéž opakovalo i u Jižní věže. Proslulá Dvojčata se změnila v ohnivé peklo.
Harry se snažil pomáhat, seč mu síly stačily. Přemísťoval mudly z odříznutých pater do těch nižších a ještě se pokoušel o to, aby to nebylo až příliš nápadné. Doufal, že v nejhorším budou zachránění věřit na anděly nebo svaté. Tváří v tvář tak strašlivému neštěstí nakonec musel uznat, že je přes všechny své magické schopnosti téměř bezmocný. Všude kolem hořelo a ozýval se křik stovek raněných. Nakonec Severus do mobilu ohlásil, že budova se co nevidět zřítí a Harry musí okamžitě pryč. Před přemístěním však ještě musí odhodit hůlku, čímž už navždy přestane být kouzelníkem. Mladý bystrozor tedy naposledy polaskal pohledem svou dlouholetou nepostradatelnou přítelkyni, omluvil se jí v duchu za to, co musí udělat, a upustil ji na podlahu. Ještě než zmizel, ucítil, že se pod ním všechno hroutí. Zjevně odešel v posledním možném okamžiku. O chvíli později už by se byl přidal k obětem teroristického útoku.
Vteřinu nato už ho s úlevou objímal Draco a Severus mu uznale blahopřál k úspěšnému návratu do mudlovského světa, který kdysi tak rád opouštěl.
Celý kouzelnický svět truchlil nad tragickou smrtí Harryho Pottera, jehož vrozená ušlechtilost ho dovedla až k obětování vlastního života kvůli neúnavné a nezištné pomoci obětem masakru mudlů v New Yorku, jak uznale připomenul Denní věštec. Překročil při tom sice celou řadu zákonů, ale vzhledem k jeho hrdinné smrti mu to bylo prominuto a In memoriam byl (opět) vyznamenán za statečnost. Ginny dostávala kondolence po celý rok. Harryho tělo se mezi tisíci mrtvol sice identifikovat nepodařilo. Jeho hůlka však pod sutinami nalezena byla a uložena místo něj do prázdného hrobu v rodinné hrobce. Viděno z jejího pohledu, nedopadlo to vůbec špatně. Kolik kouzelnických hůlek má takové štěstí?
Ačkoliv zármutek mladé vdovy byl nepředstíraný, ve skrytu duše si bez Harryho oddechla, přesně jak Severus předpokládal. Všestrannou milující pomoc jí nabídl Neville Longbottom. Vzali se, jakmile Ginny odložila smutek. Neville všechny tři Harryho synky adoptoval a ti se rychle naučili říkat mu "tatínku". Zanedlouho k nim přibyli ještě Alice, Harry (jako vzpomínka na Ginnina prvního manžela), Molly, Frank a Ron. Ginny měla vše, co si vysnila: velkou rodinu, milujícího manžela i odlesk slávy obklopující vdovu po slavném hrdinovi a matku jeho tří dětí. Na Harryho nahlas vzpomínala vždycky hezky, ale v duchu si občas říkala, že to nejlepší, co pro ni její první manžel v životě udělal, bylo paradoxně to, že umřel relativně brzo.
Hermioně Severus raději prozradil, co se stalo, protože by na to časem přišla tak jako tak. Po delším přemýšlení jim to schválila. Před Ronem, Molly, Arthurem, svými švagry a samozřejmě i Ginny o tom ale pomlčela. Na rozdíl od jiných žen uměla Hermiona Grangerová-Weasleyová o ožehavých tajemstvích mlčet jako hrob.
Milvertonovi nakonec přece jen na Harvard přestoupili. Nebylo to ani tak kvůli slávě university nebo kvůli tomu, že se nachází v městě Cambridge, které oběma evokovalo nostalgické vzpomínky na jejich seznámení. Hlavním důvodem bylo, že v Massachusetts byl roku 2004 přijat zákon o manželství, nikoliv jen partnerství, gayů, a oni si tam mohli mezi prvními vychutnat svou druhou a tentokrát opravdu velkolepou svatbu. Severus v sobě po létech nuceného skrývání objevil značný exhibicionismus a gratulace od kapacit z celého akademického světa ho vysloveně blažily, zatímco James byl takový už od přírody. Protože Američani podobné show přímo milují, mohli se oba novomanželé mohli vyřádit po libosti. Harry si sice v duchu myslel, že svatební cesta vzducholodí z věže místní univerzity nebo dvacetipatrový dort, dosahující až ke stropu svatební síně, jsou malinko přehnané, ale stejný názor zjevně nesdílel nikdo jiný, dokonce ani obvykle rezervovaní Remus a Hermiona. A už vůbec ne všudypřítomní novináři, kteří o tom napsali obsáhlé reportáže, ani čtenáři jejich časopisů, kteří hlasováním v anketě tento netradiční obřad vyhlásili svatbou roku k bezmocnému rozhořčení tradicionalistických kruhů. Po tomto extempore by už nikdo z neinformovaných čarodějů neuvěřil, že by sympaticky extravagantní homosexuální mudlovský vědec Sören Milverton mohl mít cokoliv společného se sarkastickým uzavřeným profesorem lektvarů, navíc prchajícím před Azkabanem. Pod svícnem prostě bývá největší tma a nejlepší úkryt je ten, který je všem dokonale na očích.
Na Vermont ale Milvertonovi nezanevřeli a občas tam zajeli přednášet. Opakované nabídky anglické Cambridge naopak odmítali se slovy, že nepřijedou, dokud se nezmění anglické zákonodárství. (Lobbisté za prosazení příslušného zákona toho okamžitě využili ve své kampani: no jen se podívejte, i slavní vědci kvůli tomu prchají z Anglie a odmítají se vrátit!) Hned poté, co v prosinci 2005 vstoupilo registrované partnerství v platnost i ve Velké Británii, jim bylo jejich prohlášení velmi důrazně připomenuto. Nezbylo jim tedy nic jiného, než dostát svému slibu, a tak se po letech zase vrátili do staré dobré Anglie na tutéž univerzitu, kde se kdysi Severus stal mudlou a Jamesovým milencem. Při příjezdu je s nadšením uvítali nejen jejich bývalí kolegové, ale nenápadněji, zato o to srdečněji, i Remus Lupin a Hermiona Grangerová-Weasleyová. Kruh se v jistém smyslu uzavřel.
A přece ne úplně. V oblastech za Příčnou ulicí se nezměnilo vůbec nic a je otázka, zda a kdy se něco změní.
Do policejního sboru v Los Angeles, kde pracoval Tatsuo Zlowierowski, nastoupil v září 2001 stejně starý imigrant Heinrich Töpfer, patrně německého původu. S Tatsuem se rychle stali nejlepšími přáteli, sehranými spolupracovníky a nakonec i životními partnery se společným příjmením Zlowierowski-Töpfer, když ve Kalifornii v roce 2005 konečně po pěti letech jednání vstoupil v plném změní platnost zákon o partnerství gayů. Od počátku jim ale nikdo jejich vztah nezazlíval. Dosahovali spolu koneckonců široko daleko nejlepších výsledků a svým kolegům nejednou zachránili pověst i život. Všichni je měli rádi a nikdo se nepozastavoval nad tím, že žijí spolu. Proč taky, že ano? Třeba ten slavný chemik Sören Milverton je taky gay a jak mu to myslí, panečku! Tak co by kdo měl mít proti dvěma jinak výborným policistům?
Jen sourozenci Longbottomovi nemohli pochopit, proč jim pořád chodí takové báječné dárky od anonymního dárce. Dárky chodili i těm, jejichž otcem byl Neville a kterých postupně přibývalo. Nejstarší William přišel s mudrlantskou teorií odpovídající úrovní jeho šesti let: posílá jim je „ten první umřelý tatínek z nebíčka“. Ostatní děti to okamžitě přijaly za své a Ginny, tajně si utírajíc oči, jim tu krásnou iluzi nebrala. A i když pak sourozenci vyrostli a dávno přestali věřit na Ježíška, pořád se ještě ve skrytu duše odmítali vzdát naděje v to, že se mohl stát zázrak a že je odněkud z ráje tajně sleduje Harry.
A vlastně se ani tak moc nemýlili.

Diskusní téma: Dar z nebes

kdo ví?

Datum: 23.08.2019 | Vložil: sisi

Jak to bylo doopravdy? Známe jen mudlovskou verzi. Takže pro všechny, co od tam tam odešli RIP.
Díky za povídku, taková lehká Drarry nikdy nezaškodí.

====

Datum: 05.03.2017 | Vložil: weras

Trochu jsem doufala,že by to uspořádání mohlo být trochu jiné,protože Drarry také nemusím. Ale po přečtení této povídky jsem zjistila,že mi to až tak nevadí. Sice mi to přišlo jako zdařilý popis,ale líbílo se mi to. NO HLAVNĚ ŽE TO VŠECHNO DOBŘE DOPADLO!!!dÍKY!

Dojemný...

Datum: 08.05.2016 | Vložil: SORA 77

Ač jinak Drarry nemusím, tohle je tak uvěřitelný příběh, že můžu jen zatleskat. Děkuju za krásné počtení!

Přidat nový příspěvek