Prsten s erbem

Varování: Semi non-con, sexuální zneužití.

Použit motiv vílí krve Malfoyů, zahrnující nutné použití vílí přísahy lásky 

Shrnutí: O Harryho Pottera se v jeden den velmi zajímají hned dva Malfoyové. A jak se zdá, jde jim oběma o stejnou věc...

 

Toho dne jsem měl od rána hrozně mizernou náladu, ani nevím kvůli čemu. Napřed jsem se pohádal s Hermionou, potom s Ronem. Raději jsem se hned po vyučování stáhl do knihovny, abych pohnul s jednou šíleně dlouhou esejí pro Snapea. Aby ho čert vzal. Sotva jsem vešel do dveří, ucítil jsem něčí ruku na rameni. Nemusel jsem se ani otáčet, abych věděl, kdo to je. Malfoy, samozřejmě. Jako každý den posledního asi půl roku. "Nechceš si sednout vedle mne?"

 

"Nechci,” zavrčel jsem a odsunul se do nejvzdálenějšího koutu knihovny. "Už jsem ti připravil ty knihy, co si máme projít,” podával mi Draco úhledně srovnanou hromádku, "nebo nechtěl by sis opsat můj úkol?"

 

"Odpal, Malfoyi. Nevím, co to zkoušíš či na co si to hraješ, ale mne laskavě vynech!" “Tak si trhni…” zamumlal Draco uraženě a zalezl do protějšího kouta. Povzdechl jsem si. Kolikátá už to byla varianta téhož rozhovoru, dvoustá, tří stá? Proč za mnou jenom Malfoy poslední dobou pořád leze? To si vážně myslí, že mne nějak oblbne, v nestřežené chvíli omámí a doručí Voldemortovi osobně pro svou nehynoucí slávu nebo co? Bože můj, jak já ho jenom za to nenávidím! Kam se vrtnu, tam se na mě culí. Hermiona tuhle nadhodila, jestli se do mě Draco náhodou nezamiloval, a Ron hned začal na toto téma vtipkovat. Nemluvil jsem s nimi za to dva dny... Ale teď už jsem musel přestat myslet na blbosti a začít taky něco dělat. Zabral jsem se tedy znechuceně do čtení nepopsatelně nudného textu o mnoha využitích rulíku zlomocného a naopak neutralizování jeho účinků.

 

Když jsem konečně dokončil výpisky a zvedl hlavu, zjistil jsem, že jsem v knihovně sám. Díky Merlinovi za ty dary. Malfoye s trochou štěstí uvidím až na večeři a kdybych na ni přišel později, tak třeba až zítra ve škole. Potřásl jsem hlavou a vydal se na dlouhou cestu do nebelvírské společenské místnosti. Chodby byly jako vymetené, nikde ani živáčka. To ta epidemie nové mutace kouzelnické chřipky. Ale že bradavický hrad vypadá v zimním podvečeru pěkně depresivně... Podvědomě jsem zrychlil krok. "Ahoj, Harry, co tak sám?" zaslechl jsem před sebou známý a nenáviděný hlas. "Co tu děláš, Malfoyi? Nemáš nic lepšího na práci, než hlídkovat na chodbách?" "Představ si, že náhodou ne," ušklíbl se Draco, "a potom, ty mi za trochu nepohodlí stojíš." Stín přede mnou se pohnul a nabyl podoby šklebícího se Goyla.

 

"Zdravíčko, Pottere, jak se máme?"

 

Polknul jsem. Další stín nalevo od Goyla byl nepochybně Crabbe. To nevypadalo dobře, být na liduprázdné chodbě s Malfoyem a jeho suitou. Chtěl jsem vytáhnout hůlku, jenomže najednou u mne nebyla.

 

“Hledáš tohle?” usmíval se Draco sladce.

 

Vrhnul jsem se po své hůlce, ale něčí silné ruce mě rychle popadly a přimáčkly ke stěně. Než jsem se nadál, drželi mne z jedné strany Crabbe a z druhé Goyle tak, že jsem se nemohl ani pohnout, a asi pět centimetrů přede mnou mne se zájmem pozoroval culící se Draco.

 

“Pročpak jsi tak napjatý, Harry?” domlouval mi posměšně, “bojíš se o svůj vzácný kožíšek? No já bych se na tvém místě taky bál. Byl jsi na mě poslední dobou tak ošklivý,” zacukroval a zlehka mne pohladil po vlasech.

 

Zkusil jsem ho kopnout, obratně mi však uhnul a než jsem stačil zareagovat, lehce mne políbil na rty a zase se stáhl. Třásl jsem se nevolí, ale moje tělo si to bohužel nemyslelo a jemný polibek ho vzrušil netušenou měrou. Začal jsem panikařit. “Ty jeden hnusný odborný perverzní hajzle!” zařval jsem zoufale.

 

“Jen si posluž,” ušklíbl se Draco nevzrušeně.

 

“Klidně vykřič veškerý svůj strach, uleví se ti. Stejně s tím nic nenaděláš, věř zkušenému...,” šeptal mi tajemně do ucha.

 

V hrůze jsem se podíval po liduprázdné chodbě. Malfoy tu se mnou zamýšlí bůhvíco a já proti tomu nemůžu nic udělat!

 

Zoufalá doba si žádá zoufalé činy.

 

“Pomoc!” ječel jsem, jako když mne na nože berou.

 

„Proboha, pomozte mi někdo!”

 

Draco se společníky se prohýbali smíchy, Crabbe ani Goyle ovšem přesto sevření nepovolili. “No tak, hlupáčku,” řekl mi Malfoy vesele, když se dostatečně vychechtal, “snad si nemyslíš, že jsme se nepojistili protihlukovými zaklínadly? Ale ty nás z toho nepodezíráš, ty jsi jenom strachy tak bez sebe, že přestáváš myslet, viď?” Jeho posměšky mi znovu trochu vrátily logické uvažování. Stál jsem proti Voldemortovi, sakra, tak mne nemůže dostat nějaký namyšlený blbeček se dvěma gorilami v mém věku. Draco mne teď pozoroval téměř zamyšleně: “Zajímalo by mne, jak jsi přišel na to, že bych ti chtěl ublížit? Dal jsem ti snad k tomu za poslední měsíce nějakou příčinu?” “Co takhle to, že jsem přimáčknutý ke zdi a ty se mě snažíš vojet, Malfoyi? Co bys asi dělal na mém místě?”

 

“Hm,” protáhl Draco smyslně, “já bych se hrozně těšil na kvalitní sex.” Znovu mne zlehka políbil na rty a jemně mi přejel rukama po bocích. Mé tělo z toho bylo vyloženě nadšené.

 

Já už méně.

 

“Hele, Malfoyi, všimnul sis vůbec, že jsem kluk?”

 

“Nikdo není dokonalý,” zazubil se Draco blahosklonně.

 

“Tobě už definitivně hráblo, že jo?”

 

"Nebudeš tomu asi věřit, ale o mém duševním zdraví pochybuje méně lidí než o tvém," ušklíbl se zlomyslně.

 

Zdálo se, že ho tahle absurdní konverzace vyloženě baví. "Ale pojďme se teď věnovat něčemu příjemnějšímu..."

 

Potom mne Draco najednou pevně sevřel a začal se o mne otírat, stále ale velice citlivě. Málem jsem z toho ztratil dech. Musel jsem uznat, že Malfoy v tom uměl chodit. Vklouznul rukama pod můj hábit a začal mne laskat, nejdřív na břiše, potom pomalu postupoval výš, až dosáhl na hrudník. Myslel jsem, že se snad zblázním rozkoší. A přitom se mého penisu ještě ani nedotknul! Začala se mi točit hlava. Strašně jsem si přál, aby mne pustil a nechal jít. Zároveň se však něco ve mně hrozně moc dožadovalo pokračování. Ještě nikdy jsem se necítil tak příšerně, ani před Voldemortem ne! Draco to asi pochopil, protože na mne začal tiše mluvit v neznámém jazyce a já cítil, jak se mne postupně zmocňuje podivný klid. Znovu mne líbal a laskal a já se třásl touhou, která byla a zároveň nebyla moje. Crabbe a Goyle mne pustili a Draco na mne lehounce narážel celým tělem, aniž by ale stáhl svoje nebo moje spodky. Tiše jsem kňučel a jenom matně vnímal další slova v oné cizí řeči. Před očima mi tančila duhová kola a začínalo mi být všechno jedno, tedy kromě nádherného Dracova rytmu. Někde v nesmírné dálce ode mě jsem si uvědomil, že proniknul jazykem do mých úst. Bylo to tak skvělé! Všechno

 

bylo tak perfektní, tak nádherné, tak božské! Všechny ty zázračné věci, které se mnou dělal.... Draco Malfoy! Rázem jsem se vzpamatoval. Zareagoval jsem jako zkušený chytač a bojovník proti Voldemortovi. Kousl jsem Draca do jazyka, nakopl ho do rozkroku, odhodil ho až k protější stěně a vytrhl šokovanému Crabbemu hůlku. Draco zaskučel a vrhnul se ke mně, ale to už jsem ho odrazil kouzlem Expelliarmus. Díval se na mne vysloveně ukřivděně a rozhořčeně křičel: “Líbilo se ti to! Viděl jsem, jak se ti to líbí!” “Neopovažuj se ke mně přiblížit, Malfoyi, nebo...” ¨ “Ale, ale,” ozval se za mnou nepříjemně známý sametový hlas. “Pan Potter tady napadá spolužáka! No to ale není vůbec hezké!” Snape, ty hajzle, kde jsi byl, když jsem tě potřeboval? Kdežto teď si to přihrneš a budeš mne ještě šikanovat? Fakt úžasný. “Pane profesore, já...” “Mlčte, Pottere. Ještě slovo a začnu Nebelvíru strhávat body. Takhle to může být jen za jeden malý školní trestík, co říkáte?" Nenávidím tě, nenávidím tě, nenávidím tě, mizero jeden hnusnej! “Jak myslíte, pane profesore.” Podíval se na mne posměšně: “Sháním totiž nějakého dobrovolníka na drhnutí pár kotlíků a hned mne napadlo, že vy byste mohl mít zájem. Nebo se snad mýlím, pane Pottere?” Ty svině, svině jedna odporná... “Ne, pane profesore.” “To jsem opravdu rád, pane Pottere. Tak tedy v šest hodin přesně v mém kabinetu.” Díval jsem se za odcházejícím učitelem lektvarů s nelíčenou nenávistí. Jediné, co mne aspoň trochu těšilo, bylo, že si ty tři Zmijozeláky odvedl s sebou. Když se Snape nedíval, Malfoy se po mně ještě ohlédl a poslal mi vzdušný polibek. Už zase se tvářil sebevědomě a optimisticky. Co si krucinál o sobě vůbec myslí? Rychle jsem pokračoval do nebelvírské věže a při tom přál Snapeovi všechno nejhorší, na co jsem si jen dokázal vzpomenout. Jediný problém byl ten, že jak jsem byl v šoku z Dracova chování, moc jadrných nadávek jsem vymyslet nedokázal. Ještě pořád se mi třásly nohy. Je možné, že to myslel vážně? Že mi skutečně nechtěl ublížit? Že se mnou opravdu chce ... chodit? Proboha, to by přece nikdy nemohlo fungovat! Draco sice nevypadá nejhůř, pravda. Ale je to kluk! Nikdy jsem nechodil s klukem. No, s holkou sice taky ne, pokusy s Cho dopadly prachbídně a ani se tomu chození nikdy říkat nedalo.... Ale stejně! A i kdyby se mi kluci náhodou líbili, Draco Malfoy je přece Draco Malfoy! Pravdaže je docela pěknej, takovej trochu až holčičkovský typ, ale chová se ke mně hrozně! Posledního půl roku tedy vlastně ne, ale... V těchto neveselých úvahách jsem doklopýtal do nebelvírské věže, abych si tam něco přes hodinku před školním trestem odpočinul. Nicméně přesně v šest jsem stál před dveřmi Snapeova kabinetu, tak jak si přál. S neskrývaným potěšením mne zavolal dovnitř a ukázal mi řadu neuvěřitelně zašpiněných kotlíků. Pane bože, bylo jich snad víc než třicet! Snape se na mne zašklebil tím nejzlomyslnějším způsobem a poučil mne, že se jedná o velmi vzácné kotlíky, které nesnáší běžné magické čištění a bude je proto nutné vyčistit ručně pomocí hedvábného hadříku. A aby mne to nepokoušelo, dočasně mi zabavuje hůlku. Dostanu ji zpět hned po skončení trestu. Snape teď musí nejméně na dvě hodiny odejít. Pokud bych s kotlíky skončil dříve, než se vrátí, což ovšem rozhodně nepředpokládá, musím na něj počkat v kabinetu, aby si mohl mé dílo zkontrolovat. Jinak tady budu buď do dokončení práce, nebo do deseti do večera, kdy on si půjde lehnout, protože ponocovat kvůli mně nebude. Rozumím všemu? “Ano, pane profesore,” procedil jsem s vypětím všech sil skrze zuby. Mizero jeden, kéž by tě tak Voldemort brzy zlikvidoval, přál jsem mu z celého srdce. Snape vědoucně pokýval hlavou a vytratil se. První kotlík jsem vztekle drhnul hedvábným hadříkem asi pět minut, když se ozvalo zavolání: “Severusi? Jsi tady někde?”

 

Zvedl jsem hlavu a setkal se s překvapeným pohledem Luciuse Malfoye. “Profesor Snape tady není. Před chvílí odešel v naléhavé záležitosti a vrátí se nejdřív za dvě hodiny,” informoval jsem Dracova otce stručně. “Ale?” podivil se Malfoy senior. “A co tu děláte vy, pane Pottere?” “Já tu mám školní trest,” zavrčel jsem na neomaleného plavovlasého elegána v naději, že mi dá už konečně pokoj. Nedal. Zvědavě se rozhlížel po místnosti. “To máte vycídit tyhle kotlíky? Severus je opravdu někdy hrozně bezcitný,” zakroutil nade mnou účastně hlavou. Víš, kam si ten svůj soucit můžeš strčit, Malfoyi? “Když myslíte, pane...” “A pročpak na to nepoužijete magii?” zajímal se dál. ¨ Protože nemůžu, imbecile jeden! “Pan profesor říkal, že kotlíky jsou příliš citlivé na běžné magické čištění...” “A proto jste si nevzal hůlku? Nebo vám ji zabavil profesor, aby vás to zbytečně nelákalo, co?” Odpovědí mu bylo jen mé posupné mlčení. No jo, tak jsi to uhodnul. Bavíš se? Prohýbáš se v duchu smíchy nad ponížením slavného Harryho Pottera? Klidně si třeba pukni, ale už dej mi laskavě už pokoj! “Hm,” pronesl místo toho zamyšleně a pak najednou rychle namířil hůlku na dveře a uzamknul je. Vytřeštil jsem na něj oči. Co proboha...? V příští vteřině jsem byl přitisknutý u opačné stěny místnosti co možná nejdál od něj a obezřetně ho sledoval. Pokud je mezi námi tolik místa, pak snad... Malfoy se začal smát a nenuceně šel za mnou. Rychle jsem vyběhl podél stěn a snažil se vzdálenost mezi námi dvěma udržet nezmenšenou. Očividně se výborně bavil. “Copak, copak, hrajeme si na honěnou? Není přece nás dvou důstojné honit se tady mezi lavicemi, nemyslíte, pane Pottere?” Ty hnusnej odpornej šmejde! Jsi mnohem silnější než já a máš hůlku! A mně se budeš posmívat, navíc když mne ještě do tohohle průšvihu dostal tvůj úžasnej synáček? Jasně, Malfoyové holt mají perverznost vrozenou! “Víte, za co jsem tenhle školní trest dneska dostal, pane? Že jsem se bránil obtěžování vašeho syna! Nemyslíte, že jeden Malfoy na den už mi stačí?” Lucius se upřímně rozesmál: “Tak on to Draco ještě nevzdal? No jistě, vždyť je to Malfoy. My jsme prostě zvyklí vždycky dostat toho, co chceme!” Znovu se ke mne začal nebezpečně blížit a já vyrazil na další okružní běh třídou, důstojnost nedůstojnost. Zamyšleně se po mně podíval. Pak položil hůlku na lavici u dveří a klidně vykročil směrem ke mně. Srdce mi zaplálo zoufalou nadějí. Jsem přece famfrpálový chytač, nemělo by pro mne být problém dostat se k hůlce dřív než Malfoy. Pokud ho tedy nechám dojít dost daleko. Pak musím otevřít kouzlem dveře a vyběhnout na chodbu... Jasně, budu vypadat jako úplný idiot, ale pořád lepší, než se dostat do Malfoyových drápů! Když došel Lucius asi do dvou třetin třídy, vyrazil jsem. Obloukem jsem se mu vyhnul a běžel jsem jako o život. Do smrti nepochopím, jak je možné, že u dveří byl dřív než já. A přimáčknul mne k nim plnou vahou. Nemohl jsem popadnout dech a třásl jsem se hrůzou i vypětím jako ratlík, zato on zůstával naprosto klidný a rezervovaný, jako by nepodstoupil ani sebemenší námahu. Černokněžník jeden hnusnej nesportovní! Malfoy se na mne v této poloze dlouho jen zkoumavě díval. Čekal, dokud se neuklidním. Jako kdyby mi chtěl něco důležitého sdělit... Pak položil jednu svoji ruku v jemné bílé kozinkové rukavici pod moji bradu a donutil mne podívat se mu přímo do očí. Druhou pak pomalu přejel po mém pravém spánku. Syknul jsem odporem. Věnoval mi účastný pohled a jemně odhrnul vlasy z mé jizvy. Pak mne na ni políbil. Nebo spíš nad ni, protože jsem si nebyl jist, jestli se vůbec dotknul rty mého čela. Celým mým tělem však najednou projel pocit takové touhy, že jsem zaúpěl. Očividně tedy budeme hrát tutéž hru jako s Dracem.

 

Ty parchante mizernej, ty mne nechceš jenom znásilnit, ty chceš, abych s tím ještě navíc souhlasil! Ale to se ti nepodaří, nemysli si! Kopnul jsem, ale taky to čekal a navíc se zdálo, že je s tím naprosto srozuměn. Oběť má prostě nezadatelné právo se bránit. Poklidně se mi vyhnul a konejšivě zašeptal: "Já vím, že máš poprvé strach. Každý má...." Pohlédl na mne s podivně pobaveným výrazem ve tváři: "Ale mne se bát nemusíš. Slibuji, že se ti to bude líbit.” A znovu políbil vzduch, tentokrát u mých úst. Sakra, sakra, sakra! Napadlo mne, že to s Dracem možná nebylo až tak špatné, protože teprve teď jsem byl dokonale a definitivně v loji. Pak si Lucius ještě na něco vzpomněl: “Hm, nevadí, že ti tykám, Harry, že ne? Je to takové neformálnější... Přiměřenější naší současné situaci," pousmál se. To víš že mi to vadí, ty mizero! Stejně jako tvoje pracky na mém těle a rádoby soucitný úsměv na tvé tváři! Nenávidím tě, nenávidím tě, nenávidím tě! "Pane, pusťte mne. To vám vaše manželka tohle chování toleruje? A co Draco? Kdyby vás tu viděl, dělalo by se mu špatně!" pokusil jsem se o bezmocnou výhružku. "Názory mé brzy už bývalé ženy mne nezajímají. Já její milence také neposuzuji. No a můj syn... Zajisté i na základě vlastních zkušeností chápeš, Harry, že kdyby nás tu spolu takhle viděl, hrozně by mi záviděl. Chceš ještě něco vědět, mé milé dítě?" Jo, chci vědět, jak bych se mohl definitivně zbavit tvé nectěné přítomnosti, ty perverzní šmejde! Ale dokud Malfoy mluví, tak mám ještě pořád jakous takous naději. Třeba někdo přijde... Snape si zapomene důležité poznámky a vrátí se pro ně... Brumbál bude chtít mluvit se Snapem... Filch přijde uklízet.... Někdo prostě musí přijít! Přece se to té malfoyovské stvůře nemůže beztrestně podařit! Pomoc! Pomoc! Proboha, pomozte mi někdo! "Jenom klid, Harry. Nemám v sebemenším úmyslu ti jakkoli ublížit. Chápu tvoje rozrušení a zavazuji se, že se s tebou v lásce dříve nespojím, než s tím budeš plně souhlasit. To přísahám na svou čest člena rodu Malfoyů," zadeklamoval Lucius tak nezúčastněně, jako v amerických filmech informují policisté zatčené o jejich právech. Jako by vyslovoval nějaké zaklínadlo. Čest? Ty nějakou máš, Smrtijede? A spojit se v lásce? To je malfoyovské označení pro znásilnění? Já bych ti tak přál, aby ses ocitl v mojí situaci, mizero aristokratickej! "Pusťte mne, pane! Prosím vás! Jestli máte v sobě alespoň trošku citu, pusťte mne!" zkusil jsem znovu žebrat. Pro Vyvoleného budoucího přemožitele Voldemorta je sice nedůstojné se takhle ponižovat, ale je taky třeba vzít v úvahu, že Voldemort mne chce jenom zabít, zato Malfoy... Udržovat s psychopatem komunikaci, to je to hlavní! A ještě pořád vlastně nic neudělal. Skoro nic. Lucius si povzdychl: "Pochop, Harry, že už ani jinou možnost nemám, než to udělat hned teď a tady. Jinak by sis v sobě nesl těžké trauma a nakonec by ses začal bát sexu. To si přece nemůžu vzít na svědomí. Mimochodem, říkej mi Luciusi, oslovení "pane" je příliš neosobní pro nás dva." O čem to proboha kecá? Nonšalantně mne políbil na tvář a pokojně pokračoval: "Naštěstí máme dost času. Říkal jsi nejméně dvě hodiny? Tak to opravdu nemusíme nijak spěchat a můžeme si to vychutnat. Uvidíš, že to bude nezapomenutelný zážitek pro nás oba," přivřel šelmovsky oči. No pro mne to bude nezapomenutelné zcela jistě. Dokonalý zdroj nevyčerpatelných nočních děsů! Nočních můr o vysokém nebezpečně přitažlivém muži v dokonale střiženém zelenozlatém hábitu.... Hrůzných snů o spalujícím pohledu jeho ocelově šedých očí.... Mimochodem mnohem hezčích ty než Dracovy... Proboha, na co tady teď myslím, když se mne Malfoy snaží zneužít? Vyděsil jsem se. Asi zase to podivné kouzlo. Draco se očividně učil od tatíčka, ale ještě nebyl takový profík. Jenže na mne si Lucius nepřijde. A pokud myslel vážně, že to...no sex.... udělá jenom

 

tehdy, když si podrobí moji vůli, tak na to může hezky rychle zapomenout! Protože já jsem se ubránil kletbě Imperius a nějaká malfoyovská zaklínadla jsou na mne krátká! Jenomže Lucius nepochybně lže. Je to zkušený Smrtijed a držet slovo vůči protivníkovi, zvláště když je jím nezletilý bezmocný kluk, určitě nebude. Prostě to zkusí, a když to nepůjde, nakonec mne znásilní tak jako tak. Ale i v tom případě se budu bránit ze všech sil. Když už mám prohrát, tak alespoň se ctí, Malfoyi! Ucítil jsem, jak mi rukama přejel po bocích a zároveň mne začal líbat do vlasů. Tentokrát to nebylo vzrušující, ale pouze neuvěřitelně příjemné. Čekal jsem s napětím na svou příležitost ho kousnout, ale na rozdíl od Draca byl natolik chytrý, aby se o nic francouzského ani nepokusil. Vlastně mi ještě vůbec nedal polibek na rty. S výjimkou toho skoro-vzdušného, ale ten byl natolik zvláštní, že se nepočítá. Ten bych chtěl taky umět... Harry, vzpamatuj se, křičel jsem na sebe zoufale. Jenomže přemýšlet při Luciusových dotecích bylo čím dál tím těžší. Najednou mne vzal do náruče a nesl mne k prvním lavicím, které jediným mávnutím své hůlky proměnil v široké letiště se saténovým povlečením. Nutno uznat, že má styl a smysl pro luxus. Chňapl jsem po jeho hůlce, ale zase s tím počítal a držel ji pevně. Nevzrušeně i se mnou v náručí došel ke katedře, uložil na ni svou hůlku, sevřel moje ruce, které se po ní natahovaly, smyslně je políbil jednu po druhé a zase mne odnesl do postele. Doslova jsem zavyl zoufalstvím nad promarněnou šancí na únik. Položil mne na chladné saténové prostěradlo a soucitně mne hladil, jako by těšil malé zklamané dítě, které si nesmí jít hrát ven s kamarády. Náhle se mu mihnul tváří kratinký pobavený úsměv: "Je to opravdu roztomilé, že ti Snape zrovna dneska zabavil hůlku, že, Harry? A zanechal tě zcela bezbranného, tak neskonale příhodně pro mé plány. Koho by to napadlo, že zrovna dneska budu mít takové štěstí? Příliš citlivé kotlíky, můj ty Bože! Slyšel jsem, že se pořizovaly ze školního grantu kvůli nějakým speciálním lektvarům, ale nikdy by mne nenapadlo... Chudák Severus, ten určitě netušil, jak bude vypadat tvůj školní trest! Myslím, že takový by ti ani on neuložil! No není to k popukání, Harry?" Není, ty úchyláku hnusnej. Jestli mne Voldemort někdy zabije a ty budeš naživu, tak za tohle tě budu chodit strašit! Ucítil jsem, jak opatrně nazdvihl můj hábit a vsunul pod něj ruku v hebké rukavici. Dotknul se mého krku a jel zvolna dolů až k pasu. Raději jsem zavřel oči. Žaludek se mi sevřel hrůzou a odporem. Nenávidím tě, nenávidím tě, nenávidím tě! Lucius mi klidně položil ruku na břicho. I přes kozinkovou rukavici krásně hřála. Aniž by s ní pohnul, zvednul se a opřel o loket. Znovu se mi díval přímo do očí a v jeho pohledu jsem viděl cosi jako ...něhu? Potom se sklonil a poprvé mne opravdu políbil. Znovu jsem ucítil záchvěv vzrušení v celém svém těle. Tentokrát ovšem kontakt našich rtů nepřerušil velice dlouho a přidal k němu vzrušující doteky na tvář, vlasy, krk i ramena... Jak strašně jsem to najednou chtěl... Jak strašně jsem jeho i sebe za to nenáviděl! A při tom mi neposkytnul ani jedinkrát sebemenší možnost ho kousnout nebo jinak zranit. Čímž mne opravdu neskonale štval. Zatím to tedy bylo jasně jedna nula pro Malfoye. Náhle mne přestal laskat, jednou rukou mne přimáčkl k posteli a za pomocí zubů si sundal si rukavici. Pak to zopakoval z opačné strany. Usmíval se přitom uličnicky jako malý kluk, ale mně do smíchu vůbec nebylo. Očividně začalo přituhovat. A nemýlil jsem se, protože hned potom ze mne začal stahovat hábit. Zápasil jsem s ním o své šaty tak zoufale, jak jsem v Bradavicích ještě nikdy nebojoval, ale bylo mi to málo platné a oba jsme to věděli. Luciusovi ale z nějakého neznámého důvodu velice záleželo na tom, aby mi nezpůsobil sebemenší bolest. Takže se mnou zacházel nesmírně trpělivě, asi jako s nezdárným děťátkem, které se pokouší odmlouvat hluboce milujícím rodičům. Bylo to až neuvěřitelně ponižující. Všechny ty jeho láskyplné ohledy...

 

To už by bylo lepší, aby mne brutálně znásilnil, než tohle! Že to na něj nepříčetně řvu nahlas, jsem si uvědomil až po nějaké době. Lucius nehnul ani brvou, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. A dostal jsem od něj odpověď jako okopírovanou od Draca: "To je v naprostém pořádku, snaž se vykřičet svůj strach, uleví se ti." Popravdě řečeno, copyright na tuhle hlášku měl zřejmě Malfoy senior, pokud ne dokonce některý z jeho velectěných předků. Že by rodinné naučení, jak zacházet s bránící se obětí? Komu všemu jsi to už asi říkal, Malfoyi? Možná i dokonce Narcisse? A kdo všechno ještě přijde po mně? Udělalo se mi z toho pokryteckého hajzla špatně. Ale Lucius asi moje reakce dokázal odhadnout velice přesně. Vytáhl totiž ze svého hábitu malou lahvičku. Kdy si ji tam schoval nebo jestli ji s sebou nosil jen tak pro všechny případy, to jsem opravdu netušil. “Co to je?" zasípal jsem nezřetelně, leč odhodlaný vzdorovat. Ignoroval mé protesty a nalil mi do krku pár kapek něčeho, co vypadalo jako uklidňující lektvar. Celým tělem se mi náhle rozlila vlna hřejivé úlevy a nevolnost mne jako zázrakem opustila. Asi mu ho připravoval jeho drahý přítel Snape. Lucius zatím mumlal stejné věci, jako odpoledne Draco. Vybavily se mi zvěsti o zaříkávačích koní. Jsem pro tebe jen takový hřebec, kterého hodláš zkrotit, Malfoyi? Nebo spíš klisna? Chtělo se mi bláznivě se smát. Lektvar měl zřejmě omamující účinky a já se začínal cítit jako přiopilý. Brzy mne ale zaplavila obrovská únava a apatie. Slyšel jsem vzdáleně Luciuse, jak mne ujišťuje, že účinky za chvíli vyprchají a bude mi mnohem lépe. Lépe a lépe... Pořád lépe... Svět se se mnou stále točil, a kdyby mne Malfoy chtěl v té chvíli zneužít, nebyl bych se nijak bránil. Jenže to evidentně nebyl jeho styl. On mne skutečně chtěl dostat po dobrém, jako čestný lovec přemáhá ušlechtilou kořist přesně schválenými postupy lovu. Jak dojemné! Znovu jsem se nesmyslně rozchechtal, až mi tekly slzy. Zadumaně se na mne zadíval a pak se začal nejednou svlékat. Vůbec mne přitom nedržel, takže bych býval mohl utéct. Jenomže jsem nebyl schopen si ani sednout, natož vstát. Lucius si prostě uměl všechno načasovat úplně perfektně. Jeden by ho i obdivoval, kdyby tedy zrovna nebyl v roli jeho oběti. Lhostejně jsem se díval na jeho krásné pružné tělo, u nějž jen erekce velice jednoznačně ukazovala, jak hrozně mne chce. Jinak byl dokonale klidný a plný sebeovládání, dokonce ani dech neměl zrychlený. Jaká úžasná ukázka vnitřní sebekontroly! Znovu mne napadlo, že kdybych k němu necítil takovou nenávist, musel bych ho za to snad obdivovat. Připomínal mi elegantní šelmu, která je krásná i během vražedného plenění. Ženy a zřejmě nejen ty po Malfoyovi seniorovi musí šílet a Draco ho jistě brzy dostihne. Mohou mít, na koho si ukáží. Tak proč proboha ještě potřebují ničit mne? Já jsem je sice připravil o Dobbyho a připravil Smrtijedům hodně ošklivých chvilek, ale tohle si snad nezasloužím! Nebo jsem cenná trofej do jejich sbírky, jako vycpané zvířecí hlavy na stěnách malfoyovské rezidence nebo motýli napíchnutí na špendlíky v zasklené krabici? Co jsem pro tebe, Malfoyi? Nakonec ze mne stáhnul spodky, poslední část oděvu, která na mně ještě zbývala. V té chvíli mi to bylo už naprosto jedno. Konejšivě mne objal a chvíli bez pohnutí držel v náručí. Bylo to...krásně horké. Cítil jsem příjemné teplo Luciusova těla a najednou se mi strašně chtělo schoulit se mu do náručí a prostě usnout. Zaplavoval mne podivný pocit pohody a bezpečí. Patrně zase další malfoyovské kouzlo. Ale už jsem byl příliš unaven, než abych dokázal ještě bojovat. Spát! Zavřít oči, ponořit se do náruče spánku jako do té nejhlubší studny a třeba se už nikdy neprobudit. Jen už mít konečně pokoj od té hrůzy, zoufalství a potřeby bojovat, kterou jsem už dnes zažíval podruhé a navíc kvůli příslušníku téže kouzelnické rodiny. Spát... Po chvíli jsem si uvědomil, že se mne Lucius zase dotýká. Nešlo ale o erotické doteky ani o nic děsivého. Prostě mne začal masírovat. Třel mi ruce zledovělé vypětím, potom mne jemně otočil a začal mi provádět masáž zad. Poslušně jsem se uvolnil a jen si vychutnával příjemné doteky. Potom mne znovu obrátil a uvolňoval ztuhlé svaly na prsou

 

a pak břiše. Pozvolna se mi do těla zase vracel cit, ale strach a hněv, který jsem cítil předtím, se vrátit jaksi zapomněly. Bylo mi moc dobře a ochotně jsem se nastavoval Luciusovým rukám. Když jsem byl už úplně vláčný, polehounku jsem zase začal cítit vzrušení. Velice jemňounké, Lucius si dával pozor, aby nic neuspěchal. Pozorně mne líbal na krk, po celé délce paží, po hrudi a potom i na břiše... A pak dolů po nohou až ke konečkům prstů. A stejnou cestou nahoru zase až ke krku.... Docela pomaličku.... Dosud se ale pečlivě vyhýbal penisu i bradavkám. Bylo to tak něžné a přirozené, že jsem najednou nemohl pochopit, proč jsem se Luciusovi tolik bránil. Díval se na mne vysloveně zamilovaně a já byl najednou hrozně šťastný, že jsem s ním! Se svým Luciusem. Nadzvednul jsem se a začal mu dotyky a polibky dychtivě oplácet. Zkušeně mne vedl a já se zalykal blahem. Potom mne jemně políbil na penis a já měl pocit, že snad umřu touhou. Zlehka ho sevřel ústy a já si uvědomil, že vzlykám rozkoší. Pak ho ještě smyslně olíznut a já uslyšel sám sebe, jak prosím, aby si mne vzal. Tak hrozně moc jsem po něm toužil! Ale Lucius si chtěl ještě pohrát. Znovu vzal můj penis do pusy a začal s ním pohybovat. Neměl jsem vůbec tušení, že takové stupně slasti vůbec můžou existovat. Nevnímal už jsem nic jiného než spalující vášeň. K mé jediné lásce mého života. K mému nejdražšímu a zbožňovanému Luciusi Malfoyovi.... Luciusi Malfoyovi! Vyletěl jsem tak, že kdyby Lucius nezareagoval překvapivě rychle, mohl mne taky ošklivě pokousat na velmi choulostivém místě. Ale to mi v tu chvíli bylo srdečně jedno. Chtěl jsem jediné: dostat se pryč, někam ven, co nejdál od nenáviděného Malfoye! Ale ten se nezdál být překvapen ani v nejmenším. Můj zoufalý pokus o osvobození ustál bez úhony a teď mne dokonce chválil: “Hned je poznat, že tady někdo umí odolat kouzlu Imperius. Harry, ty jsi opravdu úctyhodný soupeř, je čest s tebou bojovat!” Zalykal jsem se zoufalým hněvem. Rázem mi bylo křišťálově jasné, že se odtud nedostanu, dokud Malfoy nezíská to, po čem tak touží. Můj odpor je už napřed odsouzený k nezdaru, protože co udělal jednou, udělá znova a zase znova, a to tak dlouho, dokud si mne úplně nepodrobí. Nebo dokud někdo nepřijde. Jenomže kdy vlastně dorazí Snape? A bude se ho vůbec snažit zastavit? Nepřidá se k němu náhodou s radostí? Co když mi to Snape udělal schválně, co když jsou spolu domluvení? Zmáhala mne absolutní beznaděj. Lucius mne pevně přimáčknul k posteli a pokračoval v tom, co dělal před tím, než vzal do úst můj penis. To se rozhodl neopakovat, asi abych se ve snaze osvobodit se neporanil o jeho zuby. Jemu přece nade vše záleželo na mém blahu, že? Kdybych měl sebemenší šanci mu jakkoliv ublížit nebo ho i zabít, v té chvíli bych to udělal bez zaváhání. Jestli jsem si předtím myslel, že ho nenávidím, tak to ve srovnání s tím, co jsem cítil teď, byla vřelá náklonnost. Házel jsem sebou ze všech sil, které mi ještě zbývaly, a ječel na něj ty nejhorší nadávky, na které jsem si dokázal vzpomenout, ale on si toho vůbec nevšímal. Konečně jsem se zase vyčerpal a přestal sebou zmítat. Znovu jsem se poddal jeho laskání, tentokrát ale naprosto trpně. Ať si tedy se mnou dělá, co chce, hlavně ať už to mám za sebou. Ostatně Snape mne přetrhne jak hada, až zjistí, že jsem nevyčistil jediný kotlík. Když Lucius ucítil mou náhlou povolnost, začal dráždit jazykem moji levou bradavku. Zavřískal jsem odporem, ale nevěnoval tomu sebemenší pozornost. Za chvíli jsem si zdrceně musel přiznat, že můj penis je tvrdý jako kámen a mé tělo opět prahne po každém Luciusově doteku. Nenáviděl jsem ho do hloubi duše, ale toužil jsem po spojení s ním tak děsivě, až mne to bolelo. Bylo mi jasné, že když bude pokračovat ještě chvíli, budu ho o sex prosit znovu a tentokrát s plným vědomím svého ponížení. Protože Malfoy nakonec přece jen vyhrál. Muselo být naprosto jasné i jemu, neboť mne odměnil zářivým vítězným úsměvem. Srdce se mi sevřelo a měl jsem pocit, že v břiše mám ohromný kus ledu. Cítil jsem, že si přestávám vážit sám sebe.

 

Lucius náhle zpozorněl a pátravě se mi díval do očí. Potom mne najednou k sobě přitiskl, nejdřív mnou zlehka pohupoval a pak začal jemně masírovat moje břicho. Jeho ruce hřály a postupně rozpustily veškerý pomyslný led ve mně. A pokračovaly dál po mém těle a kamkoliv se dostaly, přinášely úlevu a požehnání. Poddal jsem se jeho laskání a pak začal mimovolně způsobenou rozkoš oplácet. Ale pořád mne hrozně bolelo srdce z toho, co se se mnou děje. “Harry?” ozval se Lucius tiše. “Harry?” Když jsem mu neodpověděl, položil mi své ruce na hrudník a začal ho krouživými pohyby třít. Při tom klidně, ale velmi důrazně šeptal: “Harry, já chci jen tebe. Bude pro mne čest získat někoho tak proslulého, jako jsi ty! Věř mi, toužím po tobě a nechci ti nijak ublížit. Slibuji, že tě nikdy neopustím a také tě nikdy nenechám odejít. Jinak bych ani tahle vílí kouzla nemohl použít. Dovol mi tě přesvědčit, Harry. ...” Bolest zázračně zmizela a poslední zbytky mého odporu také. Malfoy definitivně zvítězil. Zvláštní na tom všem bylo to, že už mi to ani nevadilo. Takhle se možná cítí žába před hadem. Smířená. Možná se už těší na své sežrání. Já jsem se na Luciuse tedy těšil. A on mne nezklamal. Zulíbal každičký kousíček mého těla. Když přešel z oblasti břicha na vnitřní plochu stehen, zašeptal vzrušeně: “Až na mne budeš připravený, řekni mi to.” To jsem byl už dávno, ale chvíli jsem ještě chtěl vychutnávat rozkoš z doteků jeho rtů. Bylo to tak báječné, jak jsem si nikdy dřív ani nedokázal představit. Nakonec jsem to už nemohl vydržet a pokorně jsem se přiznal: “Už to udělej! Potřebuju to!” Zajiskřilo mu v očích: “Potřebuješ jenom to nebo taky mě?” V té chvíli bych mu odsouhlasil vlastní bezodkladnou popravu. “Tebe, samozřejmě! Jenom tebe! Tak už pojď!” Nadzvedl se, lehl si na mne celý tělem a vášnivě mne políbil na rty. Potom jazykem poprvé pronikl mezi moje zuby a já mu to dovolil. Ó Bože! Draco byl naprostý diletant. Ještě dlouho se bude muset učit, než dosáhne Luciusových kvalit. Zavřel jsem oči. Když nám oběma došel dech, jemně mne otočil na bok a začal opatrně přirážet k mému zadku, aniž by se pokoušel vniknout dovnitř. Jeho penis byl tak velký, že jsem si byl jist, že se do mne vejít nemůže, a když už, bude to příšerně bolet, ale cítil jsem takovou touhu, že mne to nijak neděsilo. Ucítil jsem, jak do mne proniknul prstem, navlhčený čímsi chladivým, pak druhým, nakonec začal pomalu vstupovat jeho penis. Byl tak nádherně horký a přitom zvláštně kluzký! Asi použil nějaký gel... Během toho na mne celou dobu mluvil konejšivě oním neznámým jazykem. V téhle fázi mne to už spíš rozčilovalo, strašlivě jsem už totiž toužil po spojení s ním, ale on se nedal nijak ovlivnit. Pokusil jsem se k němu přirazit sám, ale zkušeným pohybem mne zastavil. “Nebuď tak netrpělivý, Harry. Mohl by ses poranit a to bych vážně nechtěl. Nic se nesmí uspěchat, víš? Zvláště poprvé ne. Chci, aby to bylo opravdu krásné. Po všech stránkách...” A pak najednou byl ve mně celý. Očekával jsem bolest, ale cítil jsem pouze zvláštní tlak, který za chvíli přešel a zůstala jen rozkoš. Zase vílí magie nebo osobní schopnosti Luciuse Malfoye? V té chvíli mi to bylo srdečně jedno. Od tohoto okamžiku jsem přestal mít pojem o prostoru a čase. Harry Potter jako samostatná bytost už neexistoval. Byl jsem s Luciusem jediné tělo a jediná duše, spojený tak, že jsem to nikdy nepovažoval za možné. Vesmír se transformoval do zářivých nárazů energie a po chvíli i do zvláštního pocitu obklopenosti, což byl zřejmě způsobeno prostým faktem, že do mne zezadu přirážel a zpředu mne vzrušoval rukou. Ale to jsem všechno pochopil až mnohem později. Tehdy jsem jen vychutnával přívaly nepopsatelné rozkoše. Potom vesmír vybuchl a když se duhové jiskry zase rozptýlily, pochopil jsem, že jsem prožil zatím nejsilnější orgasmus v mém životě a Lucius v téže chvíli skončil zezadu do mě. Uslyšel jsem něčí bezútěšný pláč a po nějaké době jsem zjistil, že to brečím já. Ležel

 

jsem vyčerpaně Malfoyovi v náručí a on mne hladil tak dlouho, dokud mi nepřestaly téct slzy. Potom mne něžně políbil, vstal, došel si pro hůlku, očistil sebe i mne a navlékl si hábit. Vyčerpaně jsem ho pozoroval a neměl sílu si ani sednout. Posadil mne tedy sám a starostlivě mne oblékl. Smál se mi: “Neboj se, mám bohaté zkušenosti s Dracem!” Jo, ale toho nevojíždíš.Teda alespoň doufám. U vznešeného rodu Malfoyů jeden nikdy neví... Nicméně mi zdaleka nebylo tak hrozně, jak jsem předpokládal, že mi bude. Lucius byl zkrátka mistr, to se musí nechat. Ani jsem si nebyl jist, jestli se tomu dalo říkat doopravdy znásilnění. Spíš ne. Malfoyové neznásilňují, Malfoyové svádí. Maximálně s malým nutným přídavkem násilí a magie. Zajímalo mne už jen jediné: dostat se co nejdál od mého přemožitele, který mne sledoval pohledem, jenž by se u kohokoliv jiného dal považovat za pozorný a milující, a dát si horkou sprchu, nebo ještě lépe, naložit se do vany. Potom mne sice Snape přetrhne jak hada za ty nevyčištěné kotlíky, ale to bude až potom... Lucius zjevně o nešťastných kotlících také přemýšlel. Náhle zvednul hůlku a přejel všechny jedním mávnutím s jakýmsi neverbálním zaklínadlem. Zařval jsem hrůzou a podvědomě čekal, že se supercitlivé kotlíky rozletí na tisíce střípečků a Snape mě následně a) zabije nějakým obzvláště brutálním způsobem b) zabaví mi veškeré rodinné úspory u Gringottových jako náhradu škody c) uloží mi školní tresty na každý týden a možná i den po zbytek školního roku, zejména na tu dobu, kdy máme trénink famfrpálu. Ze tří nastíněných možností se mi nejvíc zamlouvala ta první. Ale kotlíkům se vůbec nic nestalo. Zato všech víc jak třicet rázem zářilo dokonalou čistotou. Lucius ještě vyslal jiné kouzlo na hedvábné hadříky a ty se obalily takovou špínou, jako bych jim kotlíky cídil několik hodin. No, snad to Snape zbaští. Tak to možná i přežiju a teď si budu moct dát tu vytouženou sprchu. Ale Lucius se se mnou ještě rozloučit nehodlal a znovu mne bral do náručí. Taktně jsem ho upozornil, že místo předních lavic pořád ještě zaujímá exkluzivní letiště. Zasmál se a uvedl to jediným pohybem hůlky do pořádku. Ale k odchodu se pořád neměl. “Luciusi,” začal jsem ho prosit nešťastně, “jdi pryč, prosím tě!” Díval se na mne velice vážně: “Harry, chci, abys věděl, že to muselo být. Muselo se to stát právě teď a tady. Rozumíš mi?” “Ano, ano, jistě” snažil jsem se ho vystrčit ze dveří. “Ale teď už proboha jdi!” Pokrčil rameny: “No dobře, když po tom tak toužíš, tak půjdu. Ale kdyby bylo cokoliv v nepořádku, kdybys měl jakékoli problémy, tak mi dáš vědět!” Strašlivě se mi chtělo mu říct, že můj jediný problém je on sám, ale věděl jsem, že potom bych se ho už vůbec neměl šanci zbavit. Tak jsem místo toho raději horlivě kýval hlavou v naději, že mi konečně zmizí z očí. Jenže u dveří se zase zastavil. “Půjdu,” slíbil skoro mile, “když mi ještě na chviličku půjčíš tlapku. Levou. Ta je bližší srdci,” zažertoval. Nic zlého netuše jsem mu podal levou ruku. Začal ji masírovat, potom líbat na dlaň a nakonec prst po prstu. Už zase mne to vzrušovalo a tak jsem zuřivě protestoval, že nemáme čas. Pokojně kývnul hlavou a najednou mi bleskurychle navlékl na prsteníček jakýsi prsten. Platinový, s drakem ze smaragdů s očima z obsidiánů a s nějakým erbem. Erbovní znamení jsem vyluštit nedokázal, ale bylo nad slunce jasnější, že jde o znak Malfoyů. Zoufale jsem se ho snažil sundat, ale prsten držel jako přilepený. Snad kdybych použil mýdlo... “Ten prsten se ti sundat nepodaří,” ujistil mne Lucius, jako by četl myšlenky. “Nikdy. Jde o prsten předávaný v rodě Malfoyů jako jitřní dar. Po svatební noci, víš? My jsme sice svatbu ještě neměli a také není ani noc, ani ráno, ale naše společné zážitky si rozhodně zaslouží trvalou památku, nemyslíš, drahý Harry?” Už zase jsem ho nenáviděl z celého srdce. Obdivuhodná schopnost, získávat si takhle lehce nepřátele na celý život. A to jsem mu chtěl odpustit! Laskavě na mne pohlédl: “Podívej, rozvod s mojí bývalou ženou je otázka několika týdnů a jakmile dokončíš školu, budeme spolu žít. Ovšem jestli miluješ Draca, tak to pochopím.

 

Zůstane to koneckonců v rodině. Teď tě nechám přemýšlet a brzo se zase ozvu.” Naposledy mne políbil a byl konečně pryč. Jako sen, zlý i krásný. Jenomže kroužek na mé ruce mne ubezpečoval, že se mi to nezdálo. Zhroutil jsem se na židli a zíral do prázdna. Chvíli poté přišel Snape. Ještě nebylo ani půl deváté. Pečlivě zkontroloval kotlík po kotlíku, ale nakonec nenašel nic, co by mohl zkritizovat, a milostivě mne propustil. Malfoy byl opravdu mistr čaroděj, to se mu musí nechat. Už jsem procházel mezi dveřmi, když Snape zaznamenal prsten na mé ruce. Rty se mu zkřivily do ironického úsměšku: “Vida, vida! Tak jste se s panem Malfoyem přece jen usmířili! To je roztomilé. Ale doufám, že vám nepomáhal při vašem školním trestu, to bych ho musel potrestat, i když opravdu hrozně nerad. Pomáhal vám nebo ne, pane Pottere?” Chtěl jsem na Snapea nepříčetně ječet, že o všem věděl a předhodil mne Malfoyovi jako hračku, když jsem si uvědomil, že očividně nemluví o Luciusovi, ale o Dracovi. Draco byl přece držitelem malfoyovského erbu stejně jako jeho otec a moji přízeň vynucoval už tak dlouho... Není divu, že se učitel lektvarů zmýlil. A zřejmě se stejně budou mýlit i Ron a Hermiona, až tu hnusnou věc na mém prstě uvidí... “Co je to s vámi, Pottere? Slyšíte mne vůbec? Tak mi laskavě odpovězte!” vrčel na mne Snape podrážděně. Ztěžka jsem polknul: “Ne, pane. Draco Malfoy mi nijak nepomáhal.” “To rád slyším,” zazubil se Snape. “Vypadáte opravdu poněkud vyčerpaně. Příště si dobře rozmyslíte, jak s panem Malfoyem jednat, že ano?” “Ano, pane,” vzdychnul jsem rezignovaně. A konečně jsem dostal povolení Snapeův kabinet opustit. Doplížil jsem se do nebelvírské ložnice, aniž by si mne kdokoliv všimnul. Nikoho jsem teď nechtěl vidět. Zejména ne Rona nebo Hermionu. Bylo mi jasné, že zážitky s Luciusem ze mne žádná sprcha ani koupel nesmyje. Kdybych měl někdy šanci, že zabiju Lorda Voldemorta, statečný Lucius Malfoy, Voldemortova údajná pravá ruka, mu v nejvhodnější chvíli vpadne do zad a stane se oslavovaným hrdinou. Protože Lucius v tom prostě umí chodit. Vždycky získá všechno, co chce, je to přece Malfoy. A já ho nikdy ze vzpomínek nevymažu. I kdybych použil Obliviate, on najde způsob, jak mi paměť zase vrátit. Nikdy mu neuniknu. Voldemorta porazit můžu, ale s Malfoyi se bojovat nedá. Lehl jsem si potmě do postele, položil hlavu na ruce a dal se do pláče. Něco mne ale nepříjemně tlačilo do tváře. Zdvihl jsem hlavu a rázem pochopil, co to je: prokletý prsten s erbem Malfoyů.